středa 7. prosince 2011

Proč potřebujeme někam patřit?

Na tento článek mě původně přivedla myšlenka od Pavla Říhy a jeho nového článku na blogu. A chtěl bych se nad tím zamyslet možná ještě z trochu jiného pohledu.

Pozoruju to taky všude a čím dál víc. Lidi si kupují věci jenom protože jim tyto věci propůjčují nějaké postavení, status nebo možnost patřit do nějaké skupiny.

Takovým typickým příkladem (a tím nechci nijak pomlouvat jejich produkty, jsou kvalitní a dobré) jsou "jablíčkáři". Znám spousty lidí, kteří chtějí MacBook, iPad nebo iPhone... jenom protože má na sobě nakousnuté jablko a mají potom pocit, že mají něco lepšího. Dalším příkladem můžou být jak už píše Pavel na svém blogu různé předražené "minimalistické" cetky, které jsem možná minimalistické designem, ale už rozhodně ne cenou. A miliony a miliony dalších produktů, o kterých vám reklama tvrdí, že bez nich prostě nemůžete žít.

A lidi tenhle způsob života berou a evidentně nad ním ani nepřemýšlí, prostě chtějí být in... Tak musí mít telefon té a té značky, musí mít oblečení z toho a toho shopu, musí dělat takový a takový věci... Jinak nebudu ten správnej minimalista, enviromentalista, ...dodejte si sem co chcete. Stejné je to i s vírou, ale to jsem už naťukl v jednom z minulých článků. Když se nedržím náboženských symbolů atd... tak jakobych nebyl věřící...

A já s tím nemám problém s tímto způsobem života pokud vám vyhovuje,... Ale chci se vás zeptat proč to tak je? Proč děláte věci, jenom proto, aby jste patřili do nějaké skupiny? Není to jenom o tom, že se bojíte být sami sebou? Víte vůbec kdo jste? Co máte doopravdy rádi, jaké věci a činnosti milujete když jste sami sebou mimo tu skupinu do které se snažíte dostat všemi těmi věcmi, které si kupujete?

Dodám teďka ještě i osobnější pohled mě přímo na minimalismus - opravdu potřebujete všechny tyhle věci? Na co je potřebujete? Proč potřebujete telefon s nejnovějšíma funkcema, když z něj stejně jenom voláte a píšete SMSky?
Na co potřebujete mít MacBook, když jediné co s počítačem děláte je brouzdání po internetu, koukání na filmy a občas nějaká práce s Office -> Nic co by nezvládl obyčejný netbook za 6 000Kč.
Proč chcete novou verzi iPhonu, když už máte tu předposlední a jste s ní v podstatě spokojení? (hodně se navážím do těch jablíček co? :))
Proč musím mít značkovou potravinu? Když se podíváte na výrobce, tak často výrobky z řady jako je Albert Quality mají stejného výrobce a naprosto stejný obsah, jenom cena je nižší...

Opět by se tímto dalo pokračovat do nekonečna... Ale jediné co se tím snažím já za sebe říct -> Než si koupíte něco kvůli tomu že vás to posune do nějaké skupiny nebo vám to dodá nějaký status, tak se zamyslete nad tím, jestli to vůbec využijete nebo vám to pomůže dělat nějakou činnost, kterou milujete.

Snad jsem se v tom moc nezamotal :) Jaké jsou vaše zkušenosti? Proč si kupujete ty věci, které si kupujete? Podělte se v komentářích :)

neděle 4. prosince 2011

Venkovní řešení vnitřních problémů

Včera jsme spíš ze srandy vedli s kamarádkou zajímavý rozhovor. V podstatě v něm šlo o tohle: Až budu starší pudu na plastiku a sbalím nějakýho boháče a budu tím mít vyřešeno. Oba jsme to mysleli spíš se srandy, ale přivedlo mě to na myšlenku napsat tenhle článek, protože podobný chování vidím čím dál častěji. A dnešní svět je tím naprosto posedlý hledáme řešení z venku na jakýkoliv problém.

Nejste spokojení se svým nosem? Přijďte k nám, my ho opravíme...
Nejste spokojení se svojí postavou? Přijďte k nám, my ji vylepšíme..
Bolí vás hlava? Vemte si náš prášek a ten ji utlumí...
Nelíbí se vám vaše auto? Přijďte k nám, my vám dáme okamžitě nový... a vůbec nevadí, že na něj nemáte peníze...
A mohl bych pokračovat dál do nekonečna... Lidé si zvykli na to, že ať mám jakýkoliv problém, který mě trápí (vždyť už jsou i prášky na depresi!!), tak se dá vyřešit tím, že si na to něco koupím... a ono to za mě vyřeší můj problém - HNED.

Není to trochu postavené na hlavu?

Víte, pochopil bych třeba, že by na plastiku chtěl jít člověk, který přežil autonehodu, nebo požár ale tyto události mu znetvořily obličej do neúnosné míry, ale proč si tím chce léčit někdo svůj problém s tím, že si myslí že ostatní mají hezčí nos, lepší prsa, postavu....?? Podle mě byl KAŽDÝ stvořený k naprosté dokonalosti a každý je originál! A pokud jsem originál - nikdo není tak dokonalý jako já - proč bych se měl snažit vypadat stejně jako ostatní?

Já třeba vidím velký problém v tom, že pokud se člověk takto rozhodne něco ve svém životě změnit hned, tak nastává velký problém - zvenčí se sice něco změní, ale vevnitř je to pořád ten samý člověk. Pokud neměl peníze na auto, ale podlehl tlaku, že musí mít auto jinak by byl nikdo... a šel a auto si koupil teď hned na úvěr, tak co se změnilo? Má auto, velký dluh a je stále stejně bez peněz a frustrovaný z toho že nemá peníze .. ale má auto.. super ne?
Další příklad může být opět třeba na plastiku... Pokud si řeknu jsem tlustý, jdu na liposukci... Tak co to ze mě udělá? Možná budu vypadat chvíli o něco líp, ale uvnitř je to pořád stejný člověk, který se přežírá, jí nezdravě, vůbec se nehýbe a stejně má problém s tím, že se mu na něm stále ještě něco nelíbí a když už dostal nový břicho, tak by teďka chtěl ještě novej nos, protože viděl na jedný slečně krásnej nos, na druhý viděl super rty.. a všechno tohle on ještě nemá... a jsme opět u toho že mám mindrák...
Ještě jeden příklad - mám deprese. No co myslíte, že nám na to řekne doktor? Běž do lékárny a kup si takovej a takovej prášek, to ti pomůže. Možná pomůže, ale jak? Když ten prášek brát přestanu, tak jaký bude výsledek? Budu mít opět depresi... protože žádný prášek na světe nemůže odstranit příčinu deprese, vždycky ji jenom potlačuje a omamuje mozek (vidím zde porovnání s drogami, ale ty jsou narozdíl od prášků nelegální... ale jaký je rozdíl mezi tím, když si vezmete prášek na depresi a vykouříte marihuanu? žádný - ani po jednom nemyslíte na depresi, ale ani jedno neodstraní její příčinu.).

Co jsem se tímto článkem snažil říct? Že v podstatě cokoliv se dá změnit cestou zevnitř! Nebude to hned, možná to ani nebude nejsnadnější, ale pomůže to vždy! Jelikož ta změna je postupná a během té změny vnějších okolností se mění i ten člověk uvnitř. Takže když je nakonec ona změna u konce je tady nejenom "lepší" člověk navenek, ale i uvnitř.
Když bych to měl popsat na výše uvedených příkladech.....
Pokud se zaměřím na to, že chci auto, ale nemám peníze, tak si najdu nějakou práci navíc, začnu dělat nějaký byznys, který mi zvedne příjem.. postupně pracuji na sobě a když mám peníze, tak si koupím auto. Co je jinak? Teď mám auto, ale už netrpím tím sklíčeným pocit, že pořád nemám peníze...Navíc mám o sobě pocit, že jsem něco dokázal a jsem úspěšný.
Plastika? Pokud začnu jíst zdravě, hýbat se, posilovat... Tak mi to třeba zabere rok, dva...Ale co bude jiného? Budu mít také sexy vytvarované tělo, ale zároveň s ním se budu cítit dobře, protože jsem se začal stravovat zdravěji, budu mít více energie (protože moje vysportované tělo je schopné zvládnout daleko větší zátěž) a jako bonus už během této cesty na mě lidé kolem budou vidět postupně výsledky a začnou si čím dál více všímat toho jak mi to jde, jak jsem víc a víc sexy... :) .. a já mám opět pocit úspěchu :)
A deprese? Pokud se místo hledání okamžitého řešení v prášcích zaměřím na to, co ji způsobuje a odstraním tuto příčinu, tak nejenom že ušetřím na prášky, ale zároveň dostanu opět pocit úspěchu, že jsem něco zvládnul, já sám... jsem prostě dobrej (a už jenom tohle může pomoct od tý deprese :) ).

Co si o těchto rychlých řešeních, které se na nás poslední dobou chrlí ze všech stran myslíte ve? Podělte se v komentářích o svoje názory :)

pátek 25. listopadu 2011

Vše potřebuje odpočinek

Další z článků, ke kterým jsem tak nějak dostával inspiraci už docela dlouho, jenom jsem si to až do přednášky Toma Hajzlera nějak nebyl schopný dát dohromady...

Nevím už kde jsem tu myšlenku četl, ale od té doby co jsem si ji přečetl, tak jakobych ji viděl všude.

VŠE POTŘEBUJE ODPOČINEK

Ať se podívám kdekoliv kolem sebe, tak mám pocit, že většina nedorozumění a většina problému v práci, vztazích, sportu, učení... je způsobena tím, že si nedopřáváme dostatek odpočinku v průběhu této naší cesty za tím co chceme. Naše kultura nás učí, že máme jít neustále za tím čeho chceme dosáhnout... sněte, dřete, jděte si za tím a jednou to dostanete.

Víte nevidím nic špatného na tom snít, inspirovat se, nadchnout se pro něco. A souhlasím i s tím, že pokud se pro něco nadchnu, tak bych pro to měl aji něco udělat, protože dělat něco co miluju je ta nejlepší odměna, jakou můžete dostat. Ale nikdy byste neměli zapomínat na pravidelný odpočinek, čas který si vyhradíte jenom pro sebe, na odpočinek, přemýšlení (nad něčím jiným než za čím si jdete),... atd.

Protože co se stane, když budete neustále jenom zapálení, půjdete si za svým a budete ignorovat pravidelný krátký odpočinek? Prostě se to přehřeje a vy musíte zákonitě vyhořet. Příroda má tendence vracet se neustále k rovnováze a harmonii a to znamená i pro vás - pokud hodně tlačíte na pilu, snažíte se mít co nejlepší výsledky (a třeba je i máte) .. aniž byste si u toho chvíli odpočali, tak přijde stejně silná, ne-li silnější protichůdná síla. Ta vás následně uzemí a donutí vás odpočinout si daleko delší dobu než by jste odpočívali kdyby jste to dělali průběžně. Možná by se to dalo označit syndromem vyhoření... možná ne... ale mám pocit, že jsem si tím prošel taky už párkrát v menším a jednou v docela silné podobě.

Teďka ve světle posledních událostí opravdu můžu říct, že ten průběžný krátký odpočinek je potřeba všude kde se podíváte - v práci, ve sportu, ve vztazích, v podnikání... a v momentě kdy si neodpočinete, tak na to za čas šeredně dojedete... Na stranu druhou, teď když to víte, tak s ním můžete lecos udělat :)

Co si o tom myslíte vy? Podělte se o názor v komentářích :)

čtvrtek 24. listopadu 2011

Kostel a jeho "vady"

Dneska začnu možná trochu netradičně :) ale inspiraci k napsání tohoto článku mi dneska dodal Tomáš Hajzler ve své předposlední snídani, kterou můžete najít TADY. Ale potřeboval jsem kromě té snídaně asi ještě slyšet dnešní přednášku na Masarykově univerzitě v Brně.

V krátkosti o filozofii kostela, ať víte o co běží. Tom Hajzler říkal, že jeho děda chodil do kostela a myslí si, že to bylo protože tam v neděli došel, poslechnul si který jsou ty správný věci, které se mají dělat a potom se mu tak nějak žilo líp. Nebo teda aspoň v neděli odpoledne.. v pondělí taky ještě super, úterý dobrý, středa už to začínalo trochu pokulhávat a čtvrtek se ještě nějak přežil a od pátku do soboty to zase bylo hrozný. Pak přišla neděle, šel do kostela a zase to bylo super atd.

Já osobně v tom chápání té filozofie vidím jeden zásadní problém. A to je nutnost do toho "kostela" chodit, abych se cítil dobře. A celkově to vidím i jako chybu u těch kteří si říkají "věřící" jenom protože do toho kostela chodí. A právě takhle jdou jeden den do kostela, aby si poslechnuli co mají dělat a jaké jsou ty správné věci.

Nedávno jsem poslouchal rozhovor se zpěvákem z Casting Crowns. A ten říkal hodně zajímavou věc - problém lidí co chodí do kostela je ten, že když z něj vyjdou, tak zapomínají na to co se v kostele naučili. Vyjdou ven a přijde jim, že teď jsou v jiném světě, ve světě kde musí o něco bojovat, kde to co funguje v kostele nefunguje. A tak se zase přepnou do jiného režimu.

Myslím si, že každý musí najít toho Boha, ten svůj kostel sám v sobě, když dojde domů z práce a nechat se tímhle vnitřním vedením výst k tomu, aby dělal další věci, které díky tomu vnitřnímu kostelu považuje za správné. V tenhle moment mám pocit, že ten koncept kostela opravdu dostává smysl, jelikož ho mám kdykoliv u sebe a můžu využívat té obrovské naděje, síly, inspirace atd. kdykoliv, protože všude si ho nosím sebou a nejsem závislý na tom, že v neděli musím někam jít, aby mi někdo řekl jak je to správné a já měl zase půl týdne v pohodě... takhle můžu mít v pohodě celý týden.

Máte k tomu nějaké vaše postřehy a nápady? Podělte se o ně s ostatními v komentářích :)

P.S. snídani jsem viděl už před nějakým časem a nevybavuju si přesně detaily atd.. takže doufám, že kdyžtak Tomáš odpustí určitý nepřesnosti :) a nebo případně můj pohled trochu poopraví, protože je taky možný, že jsem to nepochopil dost dobře :)

středa 9. listopadu 2011

Co podniknout na podzim, aby mě to nestálo balík?

Poslední dobou mi občas trochu chybí finance, tak jsem si říkal, že zkusím vymyslet nějaké věci, které by se dali dělat teďka na podzim s vaší drahou polovičkou, abyste pořád jenom neseděli doma a nebo nedělali jedno a to samý :) A když už něco podniknete aby to nestálo balík... :)

Jít na procházku? I když venku začíná být zima, sychravo atd. tak se pořád najdou i dny, kdy vysvitne sluníčko je tepleji a venku je krásně. Ideální dny na procházku po parku, lese, všude kolem spousty barev, šoupete nohama ve spadlém listí, čistý vzduch všude kolem.... navíc uděláte i něco pro svoje zdraví a cenová náročnost? 0Kč! :)

Pouštět draka? Mám sice pocit, že tenhle podzim nějak extra nefouká.. ale možná se mi to jenom zdá:). Proč se nezkusit vrátit trochu do dětských let? :) A zablbnout si na poli s drakem? :) A další spousty zábavy si můžete užít i při výrobě draka... :) Pokud se na ni necítíte, tak draka můžete koupit v obchodě za pár korun :)

Podívat se na zajímavej film? Taková podzimní a zimní klasika. Když je venku hnusně, tma a vám se nikam nechce, můžete se rozvalit u dobrýho filmu :)

Číst si knížku? Jo a myslím tím opravdu v páru :). Třeba před spaním nebo tak. Najděte si nějakou zajímavou knížku a zkuste tomu druhému chvilku číst. Co třeba pohádky? Měli jste je rádi jako malí? :) Kdo ne, zkuste si svoje oblíbený pohádky přečíst i teď :)

Povídat si? Tohle se může zdát jako naprostá samozřejmost, ale schválně, když jste si naposled udělali čas jenom na to povídat si aniž byste u toho sledovali film, řešili cokoliv jiného...? Třeba přijdete na další zajímavou inspiraci co podniknout nebo co by vás partner rád vyzkoušel :)

Deskovky/karty? Většina z vás má určitě nějaký deskový hry doma :). Popř. se dají sehnat od pár korun až po pár stovek... Stačí si vybrat která se vám líbí a zkusit ji. Navíc můžete pozvat aji kamarády a když se sejdou správní lidi, tak je o zábavu postaráno. Navíc když každý přinese něco, tak vás večer vyjde opravdu na pár korun.

"Čajový" dýchánek? Venku je zima, sychravo, co se schoulit do křesla, na gauč nebo tak... uvařit si dobrej čaj nebo kafčo, ... pokud kouříte, tak si třeba k tomu rozdělat vodní dýmku, užívat si tepla toho druhého, a klidu u vodní dýmky a opět máte třeba možnost si u toho popovídat. Musim říct, že mě se dýmka hodně osvědčila na povídání :) protože ten kdo ji zrovna nemá tak může mluvit a ten druhý mu do toho aspoň neskáče :D

Masáž? Určitě vás tohle temný počasí unavuje a vysiluje... stejně na tom bude i vaše drahá polovička, co takhle si dát vzájemnou masáž? Udělat si radost, uvolnit se, cítit doteky toho druhého, vypustit starosti z hlavy... Pokud nemáte vůbec pár jak by se dala masáž udělat, tak na YouTube určitě najdete nějakou inspiraci :)

Naučit se něco nového? Pod tímto si můžete představit absolutně cokoliv... Třeba jeden z vás umí malovat, co kdyby to zkusil nějak naučit toho druhého, nebo prostě můžete najít nějakou novou činnost pro oba a vyzkoušet ji.... opět Google a YouTube jsou opravdu dobří společníci a s trochou snahy vám můžou pomoct s čímkoliv.

Jenom tak se tulit pod peřinou? Proč ne? někdy je potřeba si prostě odpočinout, takže proč se jenom tak nepřitulit a neužívat si tepla a blízkosti své drahé polovičky? :)

Sex? Vždyť je to krásná věc :) Nemusíte se bát, že by vám u toho byla zima, mozek se vám zaplaví hormonama, můžete si užít něco krásnýho :) A pokud byste rádi zkusili něco novýho, tak klidně experimentujte :) Buď hledejte na Googlu a nebo si můžete pořídit za pár korun všelijaké knížky plné různých tipů a vychytávek :) Noci jsou dlouhý a máte hodně času, takže zkoušejte :)

Společné vaření? Tady už to může vyjít trošku dráž, ale záleží jenom na vás, vaší chuti a stavu peněženky.. vždycky se dá vymyslet nějaký jídlo, který vám bude chutnat a zároveň pro vás bude cenově dostupný :). Navíc to jak si spolu poradíte v kuchyni může být taky zábava :)

Tanec? A tím nemám na mysli žádné kurzy, tančírny, párty atd...zkuste si najít pár oblíbených písniček a zatancovat si spolu doma:) Nestojí to ani korunu, můžete až divit jaká z vás může být za chvíli sehraná dvojka:)

Pomoc druhým (nebo sami sobě)? Pokud máte nějaký čas navíc, co zkusit pomoci někomu druhému, který má zrovna problém, nebo potřebuje něco vyřešit? Zkuste se oba zapojit do nějaké dobročinné akce. A nebo co třeba jenom pomoct svému partnerovi s něčím? Víte, že toho má hodně, co za něj třeba udělat ty drobnosti, které ho zdržují od těch podstatných věcí, které musí udělat?

Při trošce vnímání toho co ten druhý říká, co dělá atd. určitě ještě přijdete na spousty dalších věcí. Sledujte co se kolem vás děje, plakáty, letáčky na stolech, akce, kterých se účastní vaši kamarádi na FB.. všude tady se dá hledat další inspirace. Stačí jenom otevřít oči a občas se nebránit troše kreativity a třeba i šílenějšího myšlení :)

Poslední co bych dodal, tak si myslím, že podzim jako takový by mohl být aji ideální čas na to odpočinout si, a věnovat nějaký čas i sám sobě, přemýšlení nad tím kdo jsem, co chci, kam jdu atd. Rozhodně nemusíte všechen čas trávit s vaší milovanou druhou polovičkou, ale věnujte i nějaký čas sobě:) ... i takto se dá najít další inspirace na to co podniknout :)

Rád bych pokud máte nějaké další nápady co by se dalo podninout... podělte se o ně s ostatními v komentářích. Děkuju

úterý 8. listopadu 2011

O lásce - co mi přinesl minimalismus

Tenhle příspěvek jsem původně chtěl napsat už asi před.... noo pár měsíců to bude, ale nechal jsem si ho jenom v konceptech bez textu, protože jsem moc netušil jak chci vlastně tohle téma uchopit...a nevím to ještě ani moc teď. Ale něco mi říká, že možná bude ideální doba ... taková ta intuice, o které jsem mluvil dřív....

Kde jenom začít, je tolik pohledů, tolik myšlenek, které bych vám chtěl říct... Takže si nalívám "skleničku" červeného, zapaluju svíčky, pouštím si smyslnou španělskou muziku a jdu psát :)

Každý z nás se neustále mění, jde pořád dopředu. I já a moje myšlenky atd. A chtěl bych říct, že i já si hodně věcí uvědomuju a zjišťuju spousty nových věcí.  Ještě když jsem tento článek chtěl napsat původně před těmi pár měsíci, tak bych nejspíš řekl něco v tomhle smyslu: Odevzdejte se tomu svému partnerovi, dělejte ho šťasnějším, udělejte z něj hlavní bod svého života. Už slyším spousty kritiky na mou hlavu za tyhle myšlenky :). Každý to ale zná, když je v tom až po uši. Jenom ta samotná láska vám dodává tolik energie, že byste dokázali pohnout světem, najednou nepotřebujete nic jiného než být s tím druhým, každá chvilka vás naprosto naplňuje.

Ovšem tohle je asi neudržitelný stav. Dříve nebo později se ukážou i nějaké problémy a je potřeba se k nim potom postavit čelem a nějak je vyřešit a hlavně je vydržet. Problémem je, že v takovou chvíli se může stát, že najednou vám ty společné chvíle nemusí dávat už tolik energie. A i když jste si to neuvědomovali dříve, tak ten stav, kdy jste byli plní energie a nadšení svým způsobem přetěžoval vaše tělo... a po nějaké době přišla chvíle, kdy jste si připadli vyčerpaní v tom vztahu a takový nesví... najednou se začaly objevovat ty problémy atd...

Kam tímhle mířím? Je to až zjištění posledních dnů, kdy mi dochází dost věcí. Víte minimalismus je sice zaměřený na vztahy s ostatními a říká, že by se na nich mělo pracovat pokud možno co nejvíc. Věnovat druhým pozornost, trávit s nimi co nejvíce času... Ovšem hodně lidí si neuvědomuje, že všechno má i svoji míru. A když tuto míru budeme dlouho překračovat, tak se dostaví následky. Někde jsem četl zajímavou myšlenku - všechno potřebuje odpočinek. A ta mě přivedla až sem.. :). Vztahy jsou důležité, ovšem důležitější je jak se cítíte vy sami. Neměli byste kvůli vztahům zapomínat na věci, které vás naplňují a dělají šťastnými sami o sobě. Proč to říkám? Protože jedině když budete schopní si užít i čas sami se sebou a být šťastní jenom tak z toho jak žijete, tak teprve potom můžete předávat i štěstí dál do svých vztahů a lidem kolem sebe. Když nemáte štěstí v sobě, tak ho těžko předáte dál. Jedině tak můžete do toho vztahu vkládat další krásný věci. Štěstí, radost a všechny ty krásný věci se ve vztahu nevezmou jenom tak samy od sebe, ale nejdřív je musíte někde získat vy... a teprve potom je můžete předávat dál.

Takže jak se nyní dívám na lásku? Zajímavá otázka. Mohlo by se zdát, že jsem úplně změnil pohled o 180°... ale není to tak úplně pravda. Víte, pořád si myslím, že by vztah měl stát na upřímnosti, porozumění (toleranci) a ochotě udělat pro toho druhého něco. Taky si myslím, že je důležité dělat si navzájem radost, překvapovat se, vymýšlet nové věci,... udělat si čas jenom tak na sebe, na povídání si, na mazlení se. Ať se děje v tom vztahu cokoliv i za jakékoliv situace by jste měli čas od času mít nějakej čas pro sebe.. i kdyby to opravdu byla jenom chvilinka spolu. Ovšem zároveň by jste měli respektovat i toho druhého, pokud chce zrovna dělat něco jiného, má v plánu něco co ho baví atd. Můžete ho v tom podpořit pokud chcete, ale občas mu prostě musíte dát i tu svobodu, aby mohl být chvilinku sám a dělat věci, které ho baví, nebo které potřebuje, aby si zase trošku doplnil pohár spokojenosti... a mohl trochu toho štěstí dát taky i vám. I ve vztahu je potřeba občas odpočívat :) a přeberte si to jak chcete :)

Ještě bych rád nadhodil poslední myšlenku... ta se týká víry :) Opravdu mám pocit, že pokud věříte v něco vyššího.. a můžete si to nazvat bohem, vesmírem, energií atd... tak vám to dodává i hodně síly a energie v těch těžších chvílích toho vztahu. A skoro bych řekl, že občas vás to má i tendence vést dál tou správnou (ano neříkám nejjednodušší, ale správnou) cestou, tak aby ten vztah mohl fungovat dál byli jste oba šťastní. Chce to jenom trochu tréninku s nasloucháním té intuici, která se vás snaží vést :)
Btw v Bibli se píše o lásce.. myslím, že je to část Korinstkým... (část mám i tady na obrázku u článku). A můžu říct, že taková láska opravdu existuje! Je to jenom otázka vaší volby, jestli o tu svoji lásku chcete pečovat, pěstovat ji a postupně ji dostat až do tohoto krásnýho stavu. Za sebe můžu říct, že jsem se pro to rozhodl a bylo to nejlepší rozhodnutí v mým životě.

Tak jenom doufám, že to má hlavu i patu :) ... jak se na vztahy díváte vy? Co je pro vás nejdůležitější?

neděle 14. srpna 2011

Co se to s tím světem děje?

Tenhle rok mám pocit, jakoby si svět vzal nějakou pilulku s noční můrou a ta ho celej pohltila. Kam se podíváme tam vládne násilí, teror, arogance, chamtivost,...

Snad není jediná oblast ve které by byl aspoň trochu klid,... v Africe vypukly nepokoje kvůli svržení režimu, ale následně se do toho zapojili i ostatní země, které tam neměli co dělat a stalo se tam z toho čistě jenom vraždění o moc a vliv nad zásobami ropy.

Když si člověk říkal, že to je daleko, a že se ho to netýká, tak najednou se začalo rabovat v Londýně... Británie byla vždycky pověstná svým klidem a bezpečností. Nikdo si tam nic moc nedovolil a najednou zde vypuknou takové nepokoje, které pohání pouze zloba, vztek, touha ničit a mít prospěch z cizího neštěstí. Ostatně podívejte se sami co tam ti demonstranti dělají - zničí obchod a následně si z něj sami pro sebe odnášejí drahou elektroniku, značkové oblečení,... Většina z nich jsou mladí lidé, kteří kdyby chtěli, tak toho můžou hodně dokázat, můžou změnit svět k lepšímu,... ale místo toho mrhají svým talentem a ničí práci ostatních...

Podobné turbulence a problémy najednou začínají pociťovat i celé země... Které se až do teď naprosto neomezeně zadlužovaly i když muselo být už od začátku všem jasné, že tudy cesta dál vést nemůže, ale pořád se posouvala odpovědnost na ty následující atd. Vždyť to je šílené.... Snažit se pořád mít víc, chtít víc, drancovat tuhle planetu jenom, kvůli HDP, který stejně pouze číslo, ale o stavu té dané země nevypovídá vůbec nic. A nyní se snažit na poslední chvíli zachraňovat co se dá tím, že ještě více zadlužíme ty silnější, jenom aby se dál mohli zadlužovat i ti slabší... vždyť tohle nemůže normálně smýšlející člověk nikdy vymyslet...

Všude kolem je patrná nejistota, nervozita, lakota a neochota lidí podělit se a pomoct ostatním. Každý kouká jenom po tom, aby si nahrabal co nejvíc pro sebe bez ohledu na to, jaký to má vliv na lidi kolem, k čemu mi bude když si koupím lepší auto než má soused, jenom ze závisti? Proč bych měl ničit cizí práci a úsilí jenom proto, aby na tom ostatní byli stejně "špatně" jako já? Vždyť tudy cesta nevede, všichni to víme, všichni to někde uvnitř cítíme. Ale jak se chováme?

Je čas na změnu, to jak to teďka vedeme je naprosto neudržitelný, zkusme si to připustit... Zkusme přestat myslet jenom na sebe, na to co zrovna chceme my, vždyť všechny ty věci, kolem které chceme získat nás neudělají šťastnější, jsou lidé, kteří mají miliardy a nejsou šťastní... a jsou i tací, kteří mají pro pár korun, ale jsou šťastní a žijí rádi svůj život, nemají potřebu mít víc a ani kvůli tomu ničit práci a snahu někoho jiného...  Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že ti šťastní pochopili, že štěstí nezáleží na tom co všechno mám, ale na naprosto jednoduchých věcech, které jsou většinou zdarma - dobré vztahy s těmi, které máme rádi, pomoci ostatním, být prospěšný pro ostatní a ne jenom pro sebe...

Otevřete oči, a zkuste pár dní nemyslet jenom na sebe, kolem je tolik lidí, kterým by vaše pomoc hooodně pomohla. Svět potřebuje víc lásky, porozumění a lidskosti. A potřebuje je opravdu žalostně :( ... Pojďme s tím něco udělat, trochu to změnit...

cením si snahy lidí, kteří pořádají podobné akce
http://www.freehugscampaign.org/



středa 10. srpna 2011

Hledání štěstí...

"Dokud nemáte vnitřní disciplínu, která přináší klid mysli, tak všechny venkovní věci a podmínky vám nikdy nepřinesou radost a štěstí které hledáte. Na druhou stranu, pokud máte tuhle vnitřní kvalitu, klidnou mysl a stabilitu jdoucí zevnitř, tak i když vám chybí různé okolnosti z venku, které normálně potřebujete k tomu, abyste byli štastní, tak stále můžete žít šťastný a radostný život". - Dalai Lama


Dneska jsem trochu neobvykle začal citátem :), ale řekl bych, že dnešní článek bude hodně vystihovat. Když si tak všímám lidí kolem sebe, tak se neustále setkávám s tím, že chtějí něco víc, něco nového, něco jinak... a v momentě, kdy to dostanou, tak jsou šťastní asi tak 5 minut a hned zase chtějí něco jiného...


Všímám si toho čím dál víc, čím víc se snažím jít cestou minimalismu...Dřív jsem byl naprosto stejný, pořád jsem se hnal dál za svými cíli, doslova jsem šel přes mrtvoly jenom za tím co jsem chtěl já a můj život by se dal shrnout asi takto. Ráno vstát, do školy, byznys akce, večer odepsat na maily,.... ráno vstát... koupit si to co chci,...chtít zase něco dalšího,... ráno vstát, do školy,... 


Paradoxem je, že i když jsem měl (na můj věk atd.) celkem dost peněz, kupoval jsem si v podstatě všechno co jsem chtěl, tak pořád mě něco drásalo uvnitř a já nebyl se svým životem spokojený... Když jsem si koupil nějakou novou věc, tak jsem z ní byl nadšený... pár dní... ale po pár dnech to nadšení opadlo a já se zase už hnal za nějakou další věcí. A ta zůstala jenom dál ležet na poličce a prášilo se na ní.


Stejné to bylo ve všech ostatních oblastech. Jakmile se mi podařilo sbalit jednu slečnu, tak jsem během chvíle koukal po jiných (tímto se všem svým bývalým slečnám omlouvám), co když je někde nějaká lepší? Hmmm a co tahle? ta je určitě lepší... a takhle to šlo pořád dokola. Asi si dokážete představit, že takové vztahy ani neměli šanci vydržet... a mě velice rychle vžycky omrzely... hlavně protože jsem koukal jenom na sebe jestli náhodou někde není nějaká lepší slečna a to permanentně.. ať ta kterou jsem měl byla sebelepší...


Takovou zvláštní kategorií můžou být různé akce a pařby... :) Kde to záleží hodně na okolnostech :)... jasně utratí se nějaký peníze atd. ale zase má člověk nějaký zážitky, někam se podívá atd. A s tím souhlasím to je v pohodě... ale když se vám to zvrhne v to, že jedete potom někam jenom kvůli tomu, abyste se tam zkalili jak dobytci... a dělává vás tohle šťastnýma... tak se vás zeptám.. jak dlouho vám tohle štěstí vydrží? Stojí vám za to? :)


„Tajemství spokojenosti nespočívá s tom, že usilujete o víc, ale že se naučíte vystačit s málem.“ ~ Sokratés


Už i tenhle pán ve starověku přišel s myšlenkou, že štěstí vám nepřinesou věci kolem vás a neustálý kupování a hromadění nových věcí. Za sebe osobně můžu říct, že jsem teďka daleko šťastnější :) a jak jsem se k tomu dostal?


To, že jsem šťastný neplyne z věcí které mám, ale z věcí které dělám a jak se dívám na svět. Spousty věcí jsem vyhodil, nějaké jsem daroval a můžu vám říct, že je to úžasný pocit, když dáte někomu jinému něco:) Vy už to stejně nepoužijete..ale pro někoho jiného to může být užitečná věc - např. oblečení, které už nenosíte.. zkuste ho věnovat na charitu :) nebo nějakému známému, který třeba zrovna na takové oblečení nemá peníze... Navíc nepotřebujete přece super novýho Lexuse ke svýmu životu? A když si ho pořídte, budete šťastnější? Nebudete mít spíš víc obav aby vám to auto někdo neponičil, starosti s údržbou atd? :) Dokud nebudete šťastní s tím co máte, tak nebudete šťastní nikdy... ;)


Oprostil jsem se od touhy mít všechno nový a pravidelně kupovat nový věci...Třeba tenhle notebook na kterým to píšu... je asi 6 let starej... ale pořád funguje:) A běží na něm všechno co k životu potřebuju. Sice už nemá ani baterku, ale komu to vadí? Ve škole jsou zásuvky a doma taky.... A pokud jsem zrovna někde kde není zásuvka... tak hold nejsem online... vždyť nemusíte být online 24/7 ... :) A taky... když už něco kupuju, tak se nejdřív poohlídnu po použité věci (pokud to jde)... ušetřím peníze i životní prostředí :)


Zaměření na lidi kolem sebe - na štěstí lidí kolem mě. Dřív jsem se díval na vztahy s lidma kolem sebe dost hnusně - kde bych mohl z koho co získat. Ale zjistil jsem, že když se přestanete zajímat o co kde získat, ale zaměříte se na to, jak udělat lidi kolem vás šťastné, tak to i z vás udělá šťastnější osobu :) Navíc se velice často stane, že se vám do cesty připlete i někdo s kým byste následně mohli svoji radost sdílet. A pokud můžete někomu prozářit jeho svět.... tak to udělejte :)


Nesnažte se mít všechno pod kontrolou - jsou věci které prostě neovlivníte. Zkuste je prostě brát tak jak přijdou, když vypustíte vztek, že vám něco nevychází, tak jak jste si představovali, tak třeba i zjistíte, že to tak třeba mělo být, protože vás to uchránilo před ještě větším průšvihem :) a nebo vás to přivedlo na ještě lepší myšlenku než jste měli původně... dovolte životu plout kudy chce... a nechte ho ať vás sveze na vlnách.


A pokud jde o vztahy... snažte se být tolerantní, podporující a zajímejte se o toho druhého, buďte upřímní, ... ale ne protože očekáváte, že za to něco od něj dostanete... ale jenom protože ho to dělá šťastnějším, rozesmívá ho to,... A to štěstí potom přijde i za vámi :) Někdy to možná bude chvilku trvat.. ale ve chvíli kdy to budete nejmíň čekat, tak přijde... chce to jenom vydržet :) ostatně... dávejte lidem šanci vás poznat hlouběji, dělat chyby.. odpouštějte... :) a nevzdávejte se hned :)


Noo sice jsem původně měl trochu jiný plány s tímhle článkem :) ale snad se vám líbí i tak :)

sobota 30. července 2011

Co je to minimalismus?


Odpověď na tuhle otázku bude hodně složitá. Jelikož podle mě může minimalismus znamenat pro každého něco jiného. Pro jednoho je to výtvarný směr, pro druhého směr architektury, druhý to má za životní styl,...  Takže se pokusím odpovědět za sebe - co znamená minimalismus pro mě?


Minimum věcí - čím míň věcí, tím menší bordel, tím míň starostí a tím víc času


Maximální užitek - díky tomu, že mám málo věcí, tak každou z těch věcí, kterou mám využívám naplno a nestane se mi, že by tu jenom tak ležela


Orientace na lidi - když máte míň věcí, tak o ně máte míň starostí a máte víc času na to být se svými blízkými a lidmi, které máte rádi a budovat s nimi zdravé vztahy.


Vnitřní klid - nesnažím se řešit všechno co se děje kolem mě, nemám potřebu být zahlcený informacemi a tím pádem mám čas na sebe, čas poslouchat svůj vnitřní hlas, čas na odpočinek, relaxaci atd.


Finanční blahobyt - inu může se zdát, že minimalismus může být praktikován hlavně lidmi, kteří jsou chudí a nemají dost peněz atd. Ovšem to je omyl, při hlubším pohledu zjistíte, že právě diky tomu, že nelpíte na věcech a nepotřebujete mít každou věc, kterou uvidíte, vaše finance se velice rychle začnou uzdravovat a začnete tvořit své vlastní bohatství, o kterém se může ostatním jenom zdát.

Respekt k přírodě - i když nejsem žádný velký ekolog atd. tak díky minimalismu jsem se začal snažit být v jednotě s okolní přírodou - zbytečně ji neznečišťovat a chovat se k ní ohleduplně. Jelikož nebýt přírody kolem nás, tak nejsme ani my. Ostatně ono když si zároveň nekupujete tolik věcí, tak to znamená že neprodukujete ani tolik odpadu což už samo o sobě je dobře :)


Štěstí - sice ho mám až na konci, ale je to hlavní. Řekl bych, že je to samotné jádro minimalismu - být šťastný a vděčný právě teď a tady. Být spokojený s tím co mám a věnovat svoji pozornost a lásku pouze věcem, na kterých mi opravdu záleží, které následně zase přináší tento pocit štěstí mě.


Co znamená minimalismus pro vás? klidně se podělte o svoje postřehy a názory v komentářích :)

úterý 26. července 2011

Proč není na co čekat, když jde o investování?

Nedávno jsem psal jeden... dopis... kde jsem vysvětloval svůj postoj investování atd. I když to bylo původně určený pouze pro tu jednu osobu, tak si myslím, že zrovna tahle část by mohla být i veřejná s pár úpravama :). Takže se na to vrhneme :) 


Spousta z vás si možná myslí - je mi 20... na nějaký investování, spoření atd. mám ještě času dost, teďka si chci užívat života, koupit si tohle, tohle, tamto... A mít nějakou rezervu? Na co? Víte... Já se na to dívám trochu jinak...


Osobně se věnuju investicím ne proto, abych vydělal miliony a stal se jedím z těch namachrovaných milionářů, co dávají okatě najevo, že oni mají ty peníze a rozhazují kde můžou, všechno chtějí nejlepší atd. U mě je to záležitost toho, že když jsem se zamyslel co v životě chci, tak jsem zjistil, že na to bude potřeba docela dost peněz. Ale myslím, že na tom budeme všichni stejně ;) Potkáte nějakou ženu, která vám padne do oka, zamilujete se... Pokud vám to bude klapat, tak časem budete chtít bydlet třeba spolu a máte dvě možnosti - buď vás to bude stát nájem a nebo budete mít dost peněz na to koupit svůj byt, třeba se budete chtít vzít...to stojí taky nějaký peníze,... a třeba přijde i na děti.. a přiznejme si to narovinu... Děti stojí opravdu hoooodně peněz.


Já osobně bych ale jenom velice nerad řešil všechny tyhle věci půjčkou, popř. když by sme na to měli, ale museli bysme díky tomu potom jenom živořit a hádat se o každou korunu jestli si za ni koupíme rohlík a nebo nás o ni oškubou na hypotéce...Jde o to, že pokud teďka vybuduju dostatečnou zásobu peněz a dobře je investuju, tak až budu chtít řešit bydlení, tak si budu moct dopřát opravdu takový jaký chci, jelikož budu mít víc peněz v hotovosti, následně když budu splácet třeba hypotéku, tak budu moct být o hodně klidnější - protože budu vědět, že i když třeba přijdu o práci, tak můžu šáhnout na svoje investice a platit z nich splátky třeba pár let...Popř. pokud se mi podařilo nashromáždit opravdu dostatek, tak můžu hypotéku platit jenom z toho co mi vydělají moje investice... A neřešit to vůbec... :)


Ať se říká co chce o penězích ve vztahu - nejsou důležité atd... Tak i když třeba není důležitý mít na kontě miliony,... tak rozhodně je důležité nějaké peníze mít, protože jejich nedostatek může (a pravděpodobně se tak stane) zapřičiňovat většinu hádek, nedorozumění, tím pádem i stresu, rozvodů,... atd. A tímhle já opravdu procházet nechci - protože mi to přijde zbytečný :) Momentálně jsem student, ale až dostuduju, tak nechci jít ze školy "do světa" s holým zadkem a modlit se, abych někde rychle našel práci... Chci být už aspoň nějak základně zabezpečený, abych věděl že mě jenom tak něco nepoloží a že mám aspoň nějaký základ do života...


Ještě bych nakonec rád řekl... že co se týká investování, tak byste s ním měli začít co nejdřív, pravidelně a hlavně v co největších částkách (čím jste starší, tím větší víc pak budete muset spořit, abyste se dostali na stejnou úroveň jako někdo kdo spoří a investuje už od mládí) :). Pouze teoretický příklad - pokud budu investovat 100Kč/měsíc po dobu 10ti let při 5% zhodnocení - získám na konci  cca 15 600Kč, pokud bych to samé zopakoval pro 500Kč - tak se dostanu již na 77 600Kč... a když dám bokem 3000Kč/měsíc, tak za 10 let se dostanu na hodnotu kolem 460 000Kč :) A čím větší úrok jsem schopný získat... tím samozřejmě také narůstá důležitost velikosti té investované částky - zopakujeme si modelové příklady, ale použijeme zhodnocení 10% pa. 100Kč - 20 400Kč, 500Kč - 101 000Kč a 3000Kč/měsíc vám přinese při 10% přes 600 000Kč... 


Jaký je váš názor na investování? klidně se podělte v komentářích :)

čtvrtek 23. června 2011

O plánech

My lidé máme ohromě rádi kontrolu a moc... Tak hodně, že jsme začali všechno plánovat, do všeho rýpat a snažíme se, aby všechno bylo podle nás. Jenom já, já ,já... Co bych vám, ale chtěl dneska říci...?
Zamyslete se teď na chvíli... kolik věcí máte na tento týden naplánovaných? Pokud jste podnikatele, nebo jenom máte rádi řád a pořádek, tak nejspíš máte svůj diář narvaný k prasknutí a všechno pěkně nalajnované... a teď se vás zeptám... nad kolika věcmi z toho plánu máte doopravdy kontrolu?



- nad tím, kdy chodím do školy? Toto se dá opravdu jenom těžko ovlivnit...
- nad tím, jak dlouho mi zabere napsnání článku na blog? Jde o kreativitu... během psaní mě může napadnout spousty tvořivých myšlenek, pokud se nesvazuji tím, že musím teď už dělat něco jiného...
- schůzku s kolegou? I když máte připravené témata.. tak se vždycky stane, že se odbočí od tématu, a často můžete pokud tomu dáte opět volný průběh přijít na hodně zajímavých myšlenek...
- nad svými cíli? Ale jděte.. jak víte co se vám stane za hodinu? Jak můžete vědět co bude za rok, dva? (ano je dobré mít zhruba představu kam se chci dostat, ale tady to končí). Nehledě na to, že se můžete snažit jak chcete a pokud zrovna ten den nenarazíte na dobré lidi, nebo vás zrovna nic nenapadne.. tak prostě ten cíl nesplníte...

Mohl bych pokračovat dál...  ale nemělo by to smysl.. kam tím vším mířím? Jednoduše k tomu, že si myslíme, že máme kontrolu nad vším... a následně, pokud se něco neděje podle našich plánů, tak máme sklony být smutní, nadávat, hledat příčiny atd...
Není jednoduší si připustit, že spousty věcí prostě neovlivním? A tak nemůžu dát dohromady ani žádné přesné plány? Kde beru informace pro svoje plány? Z minulosti,... inu pokud v ní nechci zůstat, tak bych se na ni neměl tak soustředit.. nebo ne?:) (tady mě prosím berte s rezervou hlavně pokud jste investoři, obchodníci s cennými papíry atd. tady může a měla by být minulost dobrým učitelem...ale o tom jindy).
Možná se vám zdá že bez plánů by to byl opravdový chaos... Možná ano, ale zkuste si týden neudělat žádný plán a vždycky jenom ráno, když vstanete, tak se zeptat sami sebe - co bych chtěl dneska dělat? Co mě dneska naplní šťěstím? Kvůli čemu jsem nadšený? a následně jednejte jenom podle toho. V momentě kdy vás to přestane bavit, zeptejte zase ... co mě teďka táhne k sobě? Co chci zkusit? .... Zjistíte, že můžete strávit celý den jenom děláním věcí, které vás baví (což ale nutně nemusí znamenat, že byste vůbec nepracovali). Najednou zjistíte, že jste daleko kreativnější, než kdy dřív... a život vás baví daleko víc. Třeba i zjistíte jak si tím, co vás baví vydělat peníze. kdo ví... rozloučil bych se citátem... :)

V chaosu je plodnost. ~Anaïs Nin

sobota 18. června 2011

Soustředění se na cíl - skrytý zabiják

Kolikrát jste už slyšeli větu - Soustřed se na svůj cíl a potom můžeš dostat cokoliv chceš? Nejspíš už hodněkrát a třeba i různě pozměněnou. Já bych to dnes chtěl trochu postavit na hlavu. Jelikož jsem došel k něčemu jinému.
Znáte to, stanovíte si nějaký cíl - chci takové auto, tenhle dům, takovou ženu, .... a jdete si za tím, nesoustředíte se na nic jiného než na ten svůj cíl. Čas od času pro něj i obětujete kus své radosti, kus sebe atd... Co se ale stane potom, až ten svůj cíl získáte? Mám pocit, že spousta lidí je posedlých oškrtáváním si cílů. Jakobyste tyhle vaše splněné cíle byli vy. A vaše hodnota se měřila pouze podle nich. Jakobyste museli soupeřit sami se sebou a pokud byste náhodou prohráli, tak potom se trápíte a máte z toho špatné pocity...

Přitom to hlavní, co hledá každý z nás, je štěstí. Ať si říkáte, že chcete auto, dům,... tak pokud se budete neustále ptát proč to chci, tak dojdete až k závěru, že jediná věc, kterou chcete je BÝT ŠŤASTNÝ. Co ale pozoruju kolem sebe, tak je hodně lidí, kteří se neustále ženou za svými cíli s tím, že budou šťastní teprve až budou mít víc peněz, až sbalí tu ženskou, ... a jsou do toho pronásledování svých snů tak zabraní, že jim utíká to hlavní.

Zamyslete se nad tím,... spousta z nás se tak chová - jakmile dostanu to co jsem chtěl, tak si to v hlavě odškrtnu, že to mám a už tomu nevěnuji takovou pozornost. Jakoby pro mě cesta končila tím, že sbalím slečnu a ona je teď se mnou. V hlavě mám odškrtnuto, že mám slečnu, kterou jsem chtěl a tím pádem ztrácím zájem o ni... a za pár měsíců z toho vznikne ten typický monotóní vztah, kde nikdo není šťastný, spíš si jenom lezou na nervy a nejspíš to za chvíli skončí... A takto to funguje skoro se vším. Pokud si dám cíl, a jdu za ním, tak v momentě kdy ho dosáhnu a odškrtnu si ho v hlavě, tak o něj přestávám mít zájem a nejspíš ho zase ztratím.

Přitom štěstí je všude kolem nás. Stačí pouze vnímat tu chvíli. Dělat to co mě baví, protože mě to baví a ne protože mě za tím žene nějaký cíl, který jsem si dal. Pokud si neřeknu, kde ta moje cesta končí, ale užívám si každou chvíli na té cestě a jdu po ní dál, tak budu daleko kreativnější, budu se víc snažit, aby ta cesta byla neustále pěkná a příjemná. Nestane se, že bych o ni přestal mít zájem, jelikož nevím kdy končí a tím pádem si nemám v hlavě co odškrtnout. Něco mi říká, že spousty těch šťastných manželství, kde ti dva jsou spolu šťastní tolik roků musí fungovat na podobném principu. Nesoustředí se na to co ještě nemají a na hon za tím, ale na to kde jsou a aby to místo, kde jsou bylo pro ně co nejpříjemnější.
Dnešní krátké zamyšlení je u konce :) Opět děkuju za inspiraci jedné slečně :) a tentorát i panu Tomáši Hajzlerovi.

pondělí 13. června 2011

Minimalismus a tajemství

Hodně z vás co čtete můj blog už o filmu Tajemství (The Secret) minimálně slyšelo a nebo jste ho už i viděli. A hodně myšlenek právě z tohoto filmu jsem zde publikoval a hodně je podporoval. A poslední dobou by se mohlo zdát, že to není až tak úplně pravda podle toho co píšu v článcích o minimalismu atd. Já bych to rád v tomto článku uvedl na pravou míru.
V tajemství se neustále říkalo, že vy jste pány svého života, vy ho ovládáte skrze svoje myšlenky a skrze ně potom tvoříte svoji vlastní realitu. Problém většiny lidí, po tom co vidí tajemství je v tom, že si okamžitě začnou přát spousty věcí jenom pro sebe, nejsou vděční za to co už mají a nejsou schopní do toho dát žádný cit. Prostě chci víc peněz, lepší auto, větší dům, lepší ženu... pořád jenom já, já a já... Přitom to všechno chcete jenom proto, aby jste byli šťastní nebo ne?

Já si myslím, že účelem tajemství není až tak přitáhnout něco k nám. Ale spíše.. jak to říct.. přinést něco přes nás... Dát světu něco nového, něco navíc, někomu pomoct, dát někomu kus sebe, lásku,... Všechny ty ostatní věci přijdou samy, pokud dokážete být spokojení s tím "málem" co už máte a pokud vás i to malá dělá šťastnými. A následně ten proces, kdy vy něco dáváte světu (místo toho, aby on dával něco vám) z vás udělá lepší osobnost a často vám dodá i ty věci, které jste si tak přáli.

Nemusíte nutně vynalézt lék na nějakou zákeřnou nemoc, nebo vesmírnou loď. Přece úplně stačí, když rozzáříte úsměv na něčí tváři, pomůžete někomu nemohoucímu, dát kousek svého srdce osobě kterou milujete...  tím vším děláte svět o něco zářivější, laskavější a krásnější. A to všechno vás bude naplňovat štěstím, které tak hledáte.

Kolika lidem jste dnes už vykouzlili úsměv na rtech? :)

neděle 12. června 2011

O víře - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska možná budu znít trochu divně pro většinu z vás. Ale to je mi tak trochu jedno. Od té doby co mi přestalo záležet na tom mít všechno nejlepší a celkově na tom mít všechno jenom pro sebe, tak se stala hodně zajímavá věc. Najednou jakoby všechno co dělám začínalo mít nějakej skrytej smysl. Ale asi bych to měl vzít od začátku.

Jak už jsme popisoval několikrát ... začínal jsem v hrozné situaci - dluhy, bez pohybu, bez lidí kolem sebe (jasně, že tu byli lidi kolem mě,.. ale ne takoví jaký bych úplně chtěl). Jak jsem se postupně začal měnit, tak jakoby se mi naopak všechno začalo dařit. Jakoby se ve mě ukázal nějakej průvodce a ten mi říkal co mám a co nemám dělat. Vždycky věděl co je pro mě nejlepší a i co ne. Posílal mi do cesty všechny možný události, lidi a věci, tak abych mohl jít dál cestou, po které mě vedl. A všechno.. jak bych to řekl... Prostě plynulo hladce a samo.
Na druhé straně když jsem se pokusil udělat něco po svým. Tak to nešlo, člověk o to musel bojovat, snažit se víc než u čehokoliv jinýho. A nakonec sem stejně zjistil, že to tudy nikam nevede.

Víte, tak nějak to teďka pozoruju snad u všeho. Jakoby nademnou byla nějaká ochraná ruka, která nedopustí, aby se mi stalo něco špatnýho. Jako příklad bych viděl to, když sem začal chodit a běhat úplně naboso... už jsem takhle naběhal a nachodil asi 200km.. to je jako cesta z Brna do Prahy.. a chodil jsem po asfaltu, trávou, blátem, lesem, ať tam byl jakejkoliv bordel, tak jsem si nikdy s nohama nic neudělal. Něco mě vždycky vedlo takovou cestou, která byla úplně bezpečná. A několikrát se mi stalo, že při běhu jsem to měl namířeno přímo na střep, ale nějakej hlas ve mě mi řekl abych se podíval pod nohy a tak sem se tomu střepu vyhnul.
Podobné věci se mi ale dějí i v jiných oblastech... ve vztazích je to skoro stejné. Teďka jsem chtěl být s jednou slečnou, ale ona nechtěla. Já se snažil a pak už jsem měl i pocit, že jdu proti něčemu silnějšímu, než jsem já... A díky jiné slečně, která mi byla opět poslaná do cesty jsem si to uvědomil, že tohle není ta ženská, se kterou bych měl být. Teď když to vidím zpětně, tak vidím, že by mě to ani nikam neposunulo a nebylo by to ono. Ale s tou druhou slečnou se začaly dít hodně divný věci - někdo by řekl, že to je haluz. Já říkám, že to tak prostě má být.. Dojde mi SMSka, já aniž bych se na ten mobil podíval, tak vím, že je od té slečny. Nebo mi do hlavy přijde myšlenka, že se potkáme někde... a během chvíle (i když sme se vůbec nedomlouvali a ona ani netušila, že tam pojede) sme se tam potkali,... Občas stačí jenom chvilku myslet na to že bych byl rád, kdyby se ozvala a najednou zabliká ICQ... a funguje to v podstatě v 95% případů... už docela dlouho... takže bych to opravdu nenazval haluzí... Spíš nějakým znamením :))

Trošku to shrnu.. :) Nemám rád, když by mě někdo označoval za křesťana nebo tak... Každej tomu může říkat podle sebe - Bůh, Vyšší síla, Tao,... záleží jenom na vás, čemu věříte vy. Ale v momentě kdy si připustíte, že existuje něco většího než jste vy sami, že s vámi má nějaké velkolepé plány a vždycky pro vás chce jenom to nejlepší a necháte se tím výst... Tak najednou objevíte kouzlo života, všechno se vám bude dařit, všechno půjde pěkně od ruky a vy budete šťastní.

sobota 11. června 2011

O pohybu - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska navážeme na minulý článek o minimalismu a o tom jak ovlivnil můj život. Tentokrát se budeme bavit o pohybu. Možná by bylo přesnější říct o sportu, ale nebude to jenom o něm.
Opět můžu říct, že to začalo zhruba před rokem kdy jsem začal mít pocit, že se sebou musím něco už udělat. Pořád sme se s kamarádem hecovali jak začneme dělat to a tohle, aby sme shodili ty naše pašíky atd., ale pořád se nic nedělo. Až mi došlo, že si musim vybrat mezi pohybem a pomalým uhníváním doma :) Naštěstí sem si vybral ten pohyb :) Ale bylo to ještě v době kdy jsem byl poznamenanej tím svým přemýšlením - chci mít všechno nejlepší atd. A tak když jsem měl jakoukoliv volnou korunu (někdy i když sem ji neměl), tak jsem si koupil nějakou věc, která mi měla pomoct při běhání - ať už to byly boty, funkční oblečení, MP4,... Byl to dobrý začátek, ale postupem času mi něco začalo říkat, že to není ono a chce to trochu změnu.
A opravdu můžu říct, že méně většinou znamená více. Na internetu sem narazil na hodně lidí, kteří běhali naboso a chválili si to. Až už po stránce pocitů, tak i po té, že jim to pomohlo se zdravím. Delší dobu sem o tom jenom četl, ale když jsem narazil na boty Vibram FiveFingers, tak jsem si řekl, že tohle je to co potřebuju - ta změna. A když jsem si je pak koupil, tak jsem byl naprosto nadšenej. Moje smůla (jestli se tomu dá říkat smůla) byla, že jsem si ty boty koupil zrovna v zimě. Pokud nevíte jak ty boty vypadají - mají 5 prstů, asi 2mm podrážku bez jakéhokoliv tlumení, a nahoře mají jenom tenkou funkční látku a síťovinu. Takže ideální boty do toho počasí, co zrovna venku panovalo :)). Ale nenechal jsem se odradit. A začal jsem to zkoušet .

Běhání v těch Vibramech bylo úplně o něčem jiným než jsem byl do té doby zvyklý - nejenom co se týká stylu běhu (kdy jsem začal v podstatě doopravdy běhat přes špičku nohy), ale i co do pocitů z toho běhu. Najednou člověk musel dávat pozor na každý větší kamen, každou překážku a musel být daleko víc přítomný. Nešlo prostě běžet a být myšlenkama někde jinde. Člověk musel být tady a teď. Navíc ta úžasná lehkost s jakou člověk najednou běžel. Oproti klasickým botám jsem začal běhat zhruba o minutu na kilometr rychleji a to při stejné zátěži pro tělo (aspoň já jsem to tak cítil).

Postupně jsem začal dávat pryč další věci - začalo to MP3jkou. Poslouchání hudby vás sice může vyburcovat k trochu vyššímu výkonu, ale zároveň vám brání soustředit se na tu danou chvíli, kde jste, co děláte a jak to děláte. Navíc si neužijete ani okolní krajinu, ve které se pohybujete a to je podle mě veliká škoda. I když se vám může zdát že třeba hluk aut z dálnice kolem které běžíte není nic extra, tak v kombinaci s tím vším co se děje kolem vás, najednou začne být něčím naprosto odlišným. Vyzkoušejte to a uvidíte. Ideálně si jděte zaběhnout někam do přírody :)

Po MP3jce šlo pryč další vybavení:) nakonec jsem zjistil, že čím míň věcí mám na sobě tím, líp se mi běhá a teď mám na mysli i boty. Nejlíp se mi běhá bez trička a bez bot jenom v kraťasech. Člověk pak vnímá to okolí každým kouskej svýho těla. A vzdání se bot úplně bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jaké jsem kdy udělal. Když to vezmete kolem a kolem, tak vám každý výrobce bude tvrdit, že boty jsou nutnost a bez bot to nejde - něvěřte mu a raději si to vyzkoušejte. Bez bot se musíte ještě více soustředit na to jak a po čem běžíte. Jsem ještě o hooodně víc v dané chvíli. S každým uběhnutým metrem máte úžasný pocity, jakobyste najednou objevili stracené spojení s přírodou a takovou .... jednotu, klid a mír v sobě. Běžet naboso se dá opravdu všude ať už je to tráva, asflat (který klidně doporučuju) a nebo i kamenitá polní cesta. Vždycky to jde. Navíc vás to naučí úžasnou věc, na kterou jsme už skoro všichni zapomněli - našlapovat jemně. A jako bonus pokud trpíte jakoukoliv poruchou chodidla, tak vám ji to za čas opraví. Nejsem sice ortoped, ale myslím si, že to je tím, že v botě ty svaly, které by normální zajišťovaly to správné držení nohy nemusí pracovat, tak postupně ochabnou, kdežto naboso je opět posílíte.

Poslední věc, kde minimalismus ovlivnil můj trénink je posilovna - nebo spíš bych řekl její absence. V posilovně sem svýho času trávil docela dost času. Zvedání železa, atd. bylo skoro na denním pořádku. Ale když si vezmete, kolik se takhle stává úrazů - neodhadnete váhu, natáhnete si svaly, namůžete svaly, nedejbože něco horšího. Navíc za to ještě platíte. Přitom všechny svaly můžete v klidu posilovat doma a nebo v přírodě a to úplně zadarmo. S vahou vlastního těla. Navíc (nic proti kulturistům) se vám nestane, že by se z vás potom stala nemotorná a neohrabaná korba. Ale spíš z vás bude ohebnej a pružnej atlet, kterej ale bude mít dostatek síly na to aby v pohodě pracoval se svým tělem. Pokud vás tohle zaujalo, tak na netu je i spousty stránek, kde máte přímo popsané které cviky s vlastním tělem můžete dělat pro cvičení té dané svalové partie.

Tímto bych to dneska už asi ukončil. Za ten rok jsem se v tréninku hodně posunul od té moderní formy cvičení spíš k té přírodní, na kterou bylo naše tělo původně postaveno a myslím si, že mi za to moje tělo děkuje tím, že jse schopné podávat takové výkony jaké podává.

pátek 10. června 2011

O financích - aneb co mi přinesl minimalismus

Toto je první ze série článků o tom, co mi přinesl minimalismus do mého života. Minimalismus a já to byla v podstatě láska na druhý pohled :). Když jsem se s těmito myšlenkami poprvé setkal, tak jsem jim nevěnoval tolik pozornosti, jelikož jsem byl vytížený byznysem a věčně s něčím nespokojený. Po čase jsem se ale k tomuto vrátil znova a najednou to nebyly jenom kecy, ale perfektně propracovaná filozofie. Minimalismus se mnou je už zhruba rok a já bych se s vámi rád podělil, co mi přinesl, vzal a vůbec bych celkově rád zhodnotil co se změnilo za ten rok.
Začnu v oblasti financí. Před rokem jsem byl v pozici, kdy jsem měl velké dluhy, které mě doslova požírali za živa. Nic moc se nedařilo a navíc jako bonus jsem si snad ani nepřipouštěl, že by to mohl být nějaký extrémní problém. Navíc jsem měl v sobě touhu mít všechny ty super nový cool věci, který se ukazovaly na trhu. Jít si zapařit, abych se odreagoval z těch všech nervů, který jsem v té době měl - a to i když jsem věděl, že nemám vůbec peníze nazbyt...
Zajímavá výchozí situace - když si vezmete, že mi je 21. To se změnilo v podstatě až s mým opětovným nalezením stránky ZenHabits.net a "objevení" myšlenek minimalismu. Najednou jsem si začal uvědomovat, že spousty z těch nervů, které mám tak vychází z toho, že mě užírají ty dluhy a nedostatek peněz. Začal jsem se sám sebe ptát - proč?
  • Proč musím mít všechny ty věci, který mají ostatní? Potřebuju je vůbec?
  • Proč musím mít všechny věci nejlepší? Potřebuju to vůbec?
  • Proč nejsem šťastný s tím co už mám?... I když to funguje a plní to svůj účel dobře...
  • ...
Otázek bylo opravdu hodně. a já na ně začal nacházet odpovědi, které mě docela překvapily.
Stačilo se u každé věci, kterou jsem kupoval nebo chtěl koupit zamyslet - jenom na chvíli. Zeptat se - potřebuju to doopravdy? Co mi to přinese? Budu potom víc šťastný?
U většiny věcí si už na tu první otázku odpovíte že ne (i když to tak nemusí vypadat - přece potřebuju nový boty, když už mám 10 párů v botníku že? :) ). Zjistil sem, že pokud člověk není šťastný s tím co už má, tak ho nic navíc neudělá šťastnějším. A na druhou stranu, pokud je šťastný s tím co má, tak zase nevyžaduje nic moc navíc. Zajímavý paradox.
V zásadě by se dalo říct, že tohle byl ten moment, kdy jsem začal být šťastnější. Když mi došlo, že všechno potřebný už mám a mám toho i víc.
V tu chvíli jsem přestal trvat na tom, že musím mít všechno podle nové módy. Což mi přineslo velkou úsporu v penězích a hlavně se mi nestává, že bych v šatníku měl spousty věcí, které nenosím - mám jich o hodně míň - ale zato všechny věci, které tam jsou tak nosím a nosím je rád.
V tu chvíli jsem taky přestal trvat na tom, že musím mít ty nejlepší věci - proč platit za něco dvakrát tolik, když mi stejnou službu prokáže i levnější věc? Popř. pokud to potřebuju jenom jednou za rok, není lepší si tu věc spíš pučit? A opět další uspořený peníze.
V tu chvíli mi došlo, že potřebuju z těch ušetřených peněz vytvořit nějakou zálohu, kterou bych zaplatil splátky těch půjček, pro případ, že bych ten měsíc neměl dost peněz na jejich zaplacení. Časem se to rozrostlo a nebyla to jenom záloha na zaplacení úvěru, ale přidaly se k tomu v podstatě všechny pravidelné výdaje. Hned po tom, co jsem vytvořil tuhle rezervu, tak spousta mých nervů odešla pryč a i když ještě nemám všechno za sebou, tak jsem daleko klidnější.
Zároveň mi došlo, že jít na každou párty jenom protože mě tam někdo pozval taky není tou nejlepší cestou. Utratíte spousty peněz (i když se může zdát, že když se složíte na flašku, tak je to pár korun... tak kolik těch flašek koupíte? Kolikrát za rok je koupíte? Víte to? Víte kolik za rok utratíte jenom za párty atd? zkuste si to nějak zapisovat - budete docela překvapení - garantuju že je to minimálně částka, za kterou může jedno dítě v africe rok studovat), druhý den je vám špatně, zabijete celý druhý den tím, že ležíte a dostáváte se z opice a co z toho? Nejspíš nic. A přitom se dá bavit a odreagovat se daleko levněji - ne-li úplně zadarmo. Chce to jenom trochu kreativity.
Aby to nevyznělo tak, že jsem proti tomu - občas si taky dám s někým pár panáků nebo flašku vína atd. Spíš si ale myslím, že by člověk měl "pařit" s rozumem. Najít si nějakou míru. U mě to je tak, že spíš si mi jde o to, abych ten čas strávil s někým koho mám rád a s kým je mi dobře než abych se ožral jak to prase :).
Asi bych toho mohl psát  o hodně víc. Ale myslím, že pro dnešek to utnu tady. Příště se podíváme zase na další část a trochu jinou oblast. Abych to shrnul jak mi ten minimalismus pomohl za ten rok - Za rok jsem všechny svoje dluhy stáhl na polovinu a do konce roku budu bez dluhů úplně. Navíc jsem byl schopnej vybudovat z 0 investiční portfolio v podstatě skoro stejné výši jako jsou nyní moje dluhy. Jsem o hodně klidnější, vyrovnanější a spokojenější než kdy dřív. A i s menším příjmem dokážu vyjít a ještě i uspořit.

neděle 10. dubna 2011

Běh a filozofie?

Zajímavé spojení, že? Většina z nás nad ním nejspíše nikdy neuvažovala. A stejně tak ani já.
Až do dnešního dne, kdy jsem se byl opět proběhnout naboso. Ovšem, řekl jsem si že to udělám jinak. Nepoběžím po asfaltu, ale vyzkouším si běh v terénu, do kterého si jen málokdo šel bez bot, jelikož by si myslel, že riziko zranění je 100%. A i já jsem počítal s tím, že budu mít pomalejší čas, než když jsem tuto trať běhal v botech nebo ve Vibramech FF, zkrátka protože se občas budu muset vyhnout nějakým kamenům atd.

Jak vypadala ta dnešní trať?
10% les (lesní pěšinka se spoustou kořenů a kamenů)
55% hlína (navíc v ní trochu trávy)
25% kamení (a to jak větší kameny, tak i sposty malých, různě tvarovaných, ostrých i tupých)
10% asfalt

vypadá to hrůzostrašně, když si uvědomíte že 90% trati je nezpevněné a vy vůbec netušíte co v ní může být a víc než třetina trati byla po kamení, který přece musí nutně znamenat bolest, když na ten kamen vběhnete atd.

Konečně se dostávám k tomu spojení s onou filozofií. Víte, když běžíte naboso, tak nemáte moc času soustředit se na něco jiného než na to kde zrovna běžíte. Nevnímáte hudbu, kterou máte puštěnou, nevnímáte žádný problém, který by vás normálně trápil. Jelikož jediné co můžete (ba dokonce musíte) vnímat je pouze přítomný okamžik. Musíme vědět kam pokládáte nohu, jakou silou ji pokládáte, najednou si uvědomujete spousty skvělých věcí, jako je struktura toho povrchu, po kterém běžíte, jak se přizpůsobuje vaší noze, jakou má teplotu... prostě spousty pocitů, které v botě nikdy nezažijete, které vám pomůžou to opravdu procítit.
A pokud jde o kameny, tak jasně, na několik kamenů jsem při svém běhu stoupnul, některé byly příjemné, některé na chvíli opravdu zabolely. Ale co chci celým dnešním článkem říct?
To, že jste šlápli na ten kámen a cítite "bolest" není vina toho kamene. Je to vaše vina, jelikož jste se buď nedívali dobře, a v tom případě se musíte do příště více soustředit na cestu, kterou běžíte. A nebo jste nebyli dostatečně "šetrní" vůči té cestě, po které běžíte.
To je to celé, co nás ovšem ta "bolest" naučí - pohybovat se s vědomím toho po čem běžím a dostatečně šetrně vůči sobě i vůči tomu prostředí. A hlavně je to něco co jsme nošením bot dávno zapomněli.
Jde o to, že když běžíte na boso, tak běžíte
- lehce
- v přítomném okamžiku
- bez jakýchkoliv břemen
- využíváte všechny svoje smysly
- přírodně (tím mám na mysli, že používáte nohu přestě tak, jak byla navržena k tomu, aby se používala)
- zažíváte spousty dalších slovy nepopsatelných zážitků, zkušeností a pocitů

A ještě jednu poznámku na závěr, kterou si nemůžu odpustit. I když jsem běžel tak, že jsem se musel lecčemu vyhůbat atd., tak jsem trať zaběhl v nejrychlejším čase, jaký se mi kdy povedl. Kdo jednou zkusí sundat boty, už je nikdy neobuje to vám garantuji.

pátek 1. dubna 2011

Běháme na boso

Už jsem několikrát slyšel názor, že na běhání jsou nejdůležitější boty. Na každém serveru o běhání se dočtete, že nejdůležitější pokud začínáte s běháním je výběr obuvi. Dále tam většinou najdete nějaký návod jak si vybrat ty správné boty, které budou podporovat stabilitu (tím, že eliminují vady jako je pronance a supinace), tlumí veškeré nárazy atd...Já bych se dnes rád podíval na toto téma trochu zblízka a trochu bych tyto moudrosti postavil na hlavu. Jelikož jediné, co doopravdy potřebujete k běhání jsou vaše nohy. NIC VÍC.
Když bych to měl vzít od začátku, tak běhání jako pohyb je tu s námi už od začátku našeho vývoje jako živočišného druhu. Už naši předci v době kamenné museli často běhat (a že ten terén tehdy taky nebyl naprosto uhlazený). Kdežto běžecké boty jsou s námi teprve poslední... dalo by se možná říci století.
Lidská noha je sama o sobě dokonale přizpůsobená na pohyb po jakémkoliv povrchu. Díky naprosto geniálnímu propojení šlach, vazů a svalů, které jsou schopné utlumit obrovské nárazy, můžou vaše klouby v klidu dál vykonávat svoji činnost bez jakýchkoliv omezení. Ovšem to je naprosto proti tomu, co nám říkají výrobci běžecké obuvi (ono taky, proč by říkali, že boty nepotřebujete? kdo by si je pak kupoval?). Podle nich  má každý náraz vliv na kolena a všechny klouby, čímž se opotřebovávají a je potřeba je tím pádem chránit...
Co je na tom pravdy?
Jak už jsem říkal. Noha jako taková je svojí stavbou naprosto bezchybný nástroj, který pokud se ho snažíte jakkoliv vylepšit, tak to v lepším příadě vede ke zraněním atd. Tím, že tento dokonalý systém sevřete do boty, tak se stane velice podstatná věc - svaly, šlachy atd., které normálně zajišťují dokonalý pohyb a tlumení veškerých nárazů začínají ochabovat, jelikož v této botě se buď nemůžou hýbat (např. prsty nemůžou zabrat každý zvlášť, ale v botě jsou schované dohromady u sebe) nebo "nejsou potřeba", jelikož "tlumení" zajišťuje bota.
Dokonce jsou zde výzkumy, které ukazují na fakt, že čím větší tlumení má bota, ve které běháte tím větší nápor to je na vaše klouby. S čímž se dá souhlasit, pokud se nad tím zamyslíte. Pokud vezmete péro a rychle ho zatížíte, tak možná malinko zbrzdí dopad, ovšem následně vyšle zpět minimálně stejnou a nebo větší sílu. Která má následně právě ten efekt na klouby, kterému se chcete vyhnout nošením bot. Statistiky mluví docela jasně - je zde daleko více zranění u lidí, kteří běhají v botech, než u těch, kteří běhají naboso.
Můžete namítnout, že je dnes nemožné jít běhat bosky - všude jsou střepy atd... Na to se dá říct pouze máte přece oči a vidíte, že na cestě něco leží, nebo ne? Pokud vidíte, že máte na cestě střepy, a nebo nějaký jiný bordel, tak není nic lehčího, než ho oběhnout. A pokud je tak velký, že ho nevidíte, tak se jím nemusíte vůbec zabývat, jelikož vaši nohu nemůže nijak vážně poškodit. Popř. si můžete pořídit speciální boty - Vibram FiveFingers, které vám dodají stejnou volnost pohybu jakobyste běželi naboso, ale ochrání vás před bordelem na cestě. Ovšem doporučuji rozhodně vyzkoušet i běh úplně na boso, který je dobré zahájit chůzí, abyste si ten terén trochu ošlapali :))
na konec přidávám ještě dvě videa, které jsou sice v angličtině, ale dokonale ilustrují o čem zde mluvím :)



A druhé už je v podstatě taková třešnička na závěr :)

neděle 20. března 2011

Proč se vyplatí mít plán na finance?

Před nějakým časem jsem zde měl článek na téma plány. Tvrdil jsem v něm že plány jsou špatné jelikož potom jednáte podle toho co jste si naplánovali a ne podle toho co máte doopravdy rádi, co milujete, co chcete dělat atd...
I nadále s tímto souhlasím. Ovšem je zde jedna oblast, která se tomuto vymyká a dá se o ní říct, že pokud v ní nebudete mít plán tak vás naopak bude držet daleko od toho co chcete a co byste chtěli.

Tou oblastí jsou finance! Absence finančního plánu vás může dokonce úplně položit a zadupat do země. A to hned z několika důvodů
  • impulzivní nákupy - pokud nemáte plán, podle kterého nakládáte s penězi, tak jste daleko víc ohroženi impulzivními nákupy, které vás ve výsledku stojí hodně peněz a máte za ně věci, které až tak nepotřebujete.
  • Neschopnost dát peníze stranou - pokud si nenaplánujete, kdy chcete co koupit, zaplatit, pořídit atd... tak je jasné, že vám na konci každého měsíce nezbude ani koruna na investování. Jednoduchá logika - pokud vím, co chci tenhle měsíc pořídit, tak si můžu dopředu zajistit zdroje, tak aby mi zůstalo i na investice.
  • absence zodpovědnosti a kontroly za svoje finance - pokud nemáte plán, tak je vždycky strašně jednoduché říct, víš já na to prostě nemám, jenom tak tak vyjdu, když poplatím všechno co je potřeba... ty peníze ode mě prostě vždycky zmizí ani nevím jak... atd. A přitom to není pravda a vy to víte...
No jo, ale co s tím? jak by měl takový plán vypadat? V první řadě vám doporučím vzít si klidně i den volna a nebo si ho udělat o víkendu a zamyslet se nad tím co doopravdy od života chci, kdy chci skončit s prací, kolik chci dostávat v důchodu a podobnými otázkami. Jakmile budete vědět co chcete, tak máte začátek k vašemu plánu.
Co je dál nutné udělat?
Pokud už vím co chci mít a kdy chci přestat pracovat, tak je potřeba dát dohromady čísla. Kolik budu potřebovat peněz, abych mohl žít tak a tak dlouho ze svých úspor? Spočítat si to můžete sami (docela dobrý videokurz na finanční matematiku naleznete TADY) a nebo můžete využít různých kalkulaček, které jsou na netu.
Co ale dál? pokud znám tuto základní částku - kolik budu potřebovat na důchod, tak je potřeba to rozdělit na menší částky, které si budete spořit pravidelně. Opět se dá spočítat kolik musíte spořit, aby jste měli požadovanou částku (a věřte nebo ne, pokud začínáte spořit až později, tak se může stát, že vás tato částka velice nemile překvapí). Opět můžete využít i kalkulačky na internetu.
Ovšem kromě toho kolik spořit je ještě jedna druhá... minimálně stějně důležitá otázka - kam spořit?
Zde se opět vynoří spousty otázek, na které je potřeba znát odpověď... Kolik mi je? Na jak dlouho investuji? Jakou mám toleranci rizika? Kolik můžu/chci investovat? Jaké jsou moje znalosti této problematiky? A spousty dalších otázek, které se ještě určitě vynoří. Každý z nás je jiný a tak každý bude mít svůj vlastní plán. Na tomto místě bych vám nejraději doporučil přečíst si několik knížek o investování - Inteligentní investor - Benjamin Graham, Investiční strategie pro 3. tisíciletí - Pavel Kohout. A ještě by se dalo najít hodně dalších. Pokud se vám nechce obětovat čas a trochu se dozvědět o tomto investičním světě, tak samozřejmě se můžete obrátit i na svého finančního poradce ovšem oběvují se zde dva problémy... 1) Poplatky - samozřejmě finančímu poradci jde o zisk, jinak by to nedělal, takže je pravděpodobné, že produkty, které vám nabízí, tak budou mít o něco vyšší poplatky, než produkty, které byste si mohli sehnat sami. 2) Vaše důvěra v onoho poradce - je totiž Poradce a "poradce". Váš poradce by měl znát vaše investiční cíle a měl by s vámi spolupracovat v jejich naplnění a vy pokud o dané oblasti nic nevíte, tak vám nezbývá než věřit, že to co vám nabízí je to správné pro vás. Ovšem opět se může stát, že narazíte na poradce, který spíš než vaše investiční cíle bude sledovat svoje finanční cíle a tak místo produktů, které by vám pomohli vám nabídne produkty, na kterých vydělá nejvíce on. Např. pokud je mi 20 let, do důchodu mám daleko, nebojím se tím pádem rizika, jsem student a nemám každý měsíc moc peněz navíc, tak je pro mě daleko lepší investicí posílat peníze do nějakého akciového fondu než si pořizovat stavební spoření (toto byl čistě hypotetický příklad - může to být výhodnější a nebo můžou být i vhodnější produkty - opět záleží na každém).
Pokud už vím kolik a kam posílat, tak už mi zbývá tento plán převést blíž realitě a to tak, že si naplánuji jednotlivé desetiletí, nejbližších 10 let, co bych chtěl na konci každého roku mít, jak toho chci během toho roku dosáhnout, kolik peněz, kam půjde, kdy půjdou, kdy si chci pořizovat nějaké větší věci (auto, dům,...) a jak je budu financovat? Následně pokud mám hotový plán na daný rok, tak ho ještě udělám formou rozpočtu na každý měsíc a peníze, které potřebuji na investice posílám pryč jako první, a teprve co zbyde, tak utrácím. Zde může být trochu kámen úrazu, pokud nemáte přehled o svých příjmech a výdajích. Jelikož potom nebudete schopní sestavit rozpočet, tak aby opravdu seděl podle pravdy. Takže potom by bylo dobré začít sledovat každou korunu, kterou utratíte a analyzovat ji.
Může se to zdát jako hodně práce... a ano opravdu to zabere několik hodin.. někdy i dnů, ale výsledek opravdu stojí za to. A můžu vám říct, že od té doby co mám hotový svůj finanční plán, tak se moje finanční situace zlepšila o hodně. Moje dluhy jsou výrazně nižší, (skoro o polovinu) a do konce roku už nebudou žádné a ještě zvládnu dostat svoje investované prostředky na 100 000Kč (což je zvýšení o více než 200%).
Pokud máte nějaké dotazy, nápady a nebo zkušenosti, piště prosím do komentářů budu rád. Přeji hodně štěstí.


pátek 18. března 2011

Zlatá střední cesta...

Dneska jsem se opět vrátil k jedné nahrávce co jsem slyšel už před docela dlouhou dobou. Já dneska myšlenku z ní aplikuju hlavně na finance, ale podíváme se i jestli jde aplikovat i jinam...
O co jde? Každý z nás už slyšel slovní spojení ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA nespočetněkrát. Co ale taková zlatá střední cesta je? Většina z vás by ji nejspíš popsala jako nějakou variantu, která není ani napravo.. ani nalevo.. ale jde si tak nějak mezi. Nebo má z každé varianty něco. A pravděpodobně byste taky mohli říct, že to bývá nejlepší varianta.
Noo, dneska se na to podíváme trochu jinak.. Když si vezmete prázdný papír a doprostřed nakreslíte tužkou čáru, tak že rozdělíte papír na dvě půlky, tak ta čára uprostřed je právě ta "zlatá střední cesta". Co se mi na ní nezdá? Když se podíváte, tak je jenom hodně tenká hranice mezi jednou a druhou stranou. V podstatě se dá říct, že většina věcí buď je a nebo není.
Pokud se zeptáte většiny lidí jak vychází s penězi, tak vám odpoví tak nějak vyjdu.. Co to je vyjdu? Buď mám přebytek a investuju a buduju majetek a nebo nemám přebytek a potom břednu do dluhů, nebudu majetek a zadlužuju se pořád víc a víc... Kde je ta zlatá střední cesta? Pokud si chci koupit nějakou věc, tak na ni buď peníze mám a nebo na ni peníze nemám... opět zde není žádný střed. A to i když si vezmu úvěr, tak stále na tu věc peníze nemám a způsobí to akorát to, že sice budu mít tu danou věc, ale zároveň nebudu mít na ještě víc dalších věcí (a většinou i důležitějších) a zahrabu se opět ještě víc do dluhů, což mě opět posune od přebytku a investic. Také... pokud pouze vyjdete s penězi... tak se nemůžete držet zlaté střední cesty - jelikož pokud jste na nule, tak jeden měsíc utratíte támhle stovku navíc a už jste v nedostatku... stejně jako když třeba 50Kč ušetříte.. tak opět nejste na té zlaté střední cestě...
Čas od času se zajímám i o politiku, tak se podíváme na další příklad, kde zlatá střední cesta trochu selhává... Mám dvě možnosti - buď budu dělat pravicovou nebo levicovou politiku. Pokud dělám pravicovou, tak dělám zodpovědnou politiku a země jde pomalu kupředu (tím nemám opravdu namysli současnou situaci v ČR). V podstatě podporuju obyvatele, aby byli soběstační a vzali odpovědnost za sebe do svých rukou. Pokud dělám levicovou politiku (a tím opět nemám na mysli to co se tu dělo, jelikož i levicová politika je dobrá, pokud se dělá tak jak se má), tak podporuji sociálně slabé, aby se mohli taky vzdělávat a následně mohli najít práci a zase té společnosti přinést další užitek. A země jde kupředu... Co je zde podstatné, tak je to, že i když dělám levicovou i pravicovou politiku pořádně, tak země jde kupředu. Ovšem co se stane, když udělám onu "zlatou střední cestu"? Smíchám věci zprava i zleva do jednoho balíčku? Oboje funguje na trochu jiných mechanismech a tím, že to smíchám opět dostávám nějaký podivný monstrum, který v podstatě nefunguje tak jak má - viz. důchodová reforma, která by měla teďka proběhnout (já jsem pro reformu a soukromé spoření), když se na ni podíváte, tak hlavní účel, který by měla plnit - podepřít bortící se průběžný způsob financování důchodů tím, že od státu nebudete dostávat tolik v podstatě ani splnit nemůže - sami si spočítejte kolik tam naspoříte a kolik tam budete mít. Zjistíte, že je to pro vás naprosté minimum a stát vám stejně bude muset vyplácet pořádný důchod,.. takže jsme tam kde jsme byli...opět se ptám, kam vede zlatá střední cesta?
Funguje to i na vztahy... Tady si netroufnu říct, že to funguje už od začátku, pokud se s někým poznám a nevím okamžitě jestli s ním chci být nebo ne. Ale pokud jsem s někým už delší dobu a ten vztah se dostane do nějaké krize, a my většinou máme tendenci spadnout do obrovského dilematu - mám to ukončit a nebo v tom pokračovat dál? Opět bych se zeptal.. jaká je zlatá střední cesta? Miluju toho druhýho jenom tak trošku, přiberu si do vztahu ještě někoho třetího?.... Prostě buď toho člověka miluju a jsem s ním a pak tyto věci v podstatě neřeším a nebo ho nemiluju, ale potom nemá smysl v tom pokračovat. (tím opět nechci říct, že by každý sebemenší hádka měla být důvod k rozchodu... hádá se občas každý, ale pokud už se ten vztah dostane do nějaké velké krize, tak podle mě opět žádná zlatá střední cesta není).
Stejně tak nemůže být žena těhotná jenom tak trochu... buď je a nebo není - nebo že by dneska byla... zítra už o něco míň.. a pozítří by zase byla úplně těhotná? Takto to prostě nefunguje.
Co jsem chtěl tímto článkem říct?
Že, to co se říká nemusí být vždycky pravda a hlavně, že mezi oběma stranami může být jenom hodně malá vzdálenost, pokud zde vůbec nějaký prostor je. Zadruhé bych rád řekl, že je potřeba si vybrat nějaký směr a tím jít - tím, že zvolím zlatou střední cestu, tak pouze zůstanu na místě bezesměru a potom se nikam nepohnu ani kdybych chtěl.