O plánech

My lidé máme ohromě rádi kontrolu a moc... Tak hodně, že jsme začali všechno plánovat, do všeho rýpat a snažíme se, aby všechno bylo podle nás. Jenom já, já ,já... Co bych vám, ale chtěl dneska říci...?

Zamyslete se teď na chvíli... kolik věcí máte na tento týden naplánovaných? Pokud jste podnikatele, nebo jenom máte rádi řád a pořádek, tak nejspíš máte svůj diář narvaný k prasknutí a všechno pěkně nalajnované... a teď se vás zeptám... nad kolika věcmi z toho plánu máte doopravdy kontrolu?

- nad tím, kdy chodím do školy? Toto se dá opravdu jenom těžko ovlivnit...
- nad tím, jak dlouho mi zabere napsnání článku na blog? Jde o kreativitu... během psaní mě může napadnout spousty tvořivých myšlenek, pokud se nesvazuji tím, že musím teď už dělat něco jiného...
- schůzku s kolegou? I když máte připravené témata.. tak se vždycky stane, že se odbočí od tématu, a často můžete pokud tomu dáte opět volný průběh přijít na hodně zajímavých myšlenek...
- nad svými cíli? Ale jděte.. jak víte co se vám stane za hodinu? Jak můžete vědět co bude za rok, dva? (ano je dobré mít zhruba představu kam se chci dostat, ale tady to končí). Nehledě na to, že se můžete snažit jak chcete a pokud zrovna ten den nenarazíte na dobré lidi, nebo vás zrovna nic nenapadne.. tak prostě ten cíl nesplníte...

Mohl bych pokračovat dál...  ale nemělo by to smysl.. kam tím vším mířím? Jednoduše k tomu, že si myslíme, že máme kontrolu nad vším... a následně, pokud se něco neděje podle našich plánů, tak máme sklony být smutní, nadávat, hledat příčiny atd...
Není jednoduší si připustit, že spousty věcí prostě neovlivním? A tak nemůžu dát dohromady ani žádné přesné plány? Kde beru informace pro svoje plány? Z minulosti,... inu pokud v ní nechci zůstat, tak bych se na ni neměl tak soustředit.. nebo ne?:) (tady mě prosím berte s rezervou hlavně pokud jste investoři, obchodníci s cennými papíry atd. tady může a měla by být minulost dobrým učitelem...ale o tom jindy).

Možná se vám zdá že bez plánů by to byl opravdový chaos... Možná ano, ale zkuste si týden neudělat žádný plán a vždycky jenom ráno, když vstanete, tak se zeptat sami sebe - co bych chtěl dneska dělat? Co mě dneska naplní šťěstím? Kvůli čemu jsem nadšený? a následně jednejte jenom podle toho. V momentě kdy vás to přestane bavit, zeptejte zase ... co mě teďka táhne k sobě? Co chci zkusit? .... Zjistíte, že můžete strávit celý den jenom děláním věcí, které vás baví (což ale nutně nemusí znamenat, že byste vůbec nepracovali). Najednou zjistíte, že jste daleko kreativnější, než kdy dřív... a život vás baví daleko víc. Třeba i zjistíte jak si tím, co vás baví vydělat peníze. kdo ví... rozloučil bych se citátem... :)

V chaosu je plodnost. ~Anaïs Nin

Soustředění se na cíl - skrytý zabiják

Kolikrát jste už slyšeli větu - Soustřed se na svůj cíl a potom můžeš dostat cokoliv chceš? Nejspíš už hodněkrát a třeba i různě pozměněnou. Já bych to dnes chtěl trochu postavit na hlavu. Jelikož jsem došel k něčemu jinému.

Znáte to, stanovíte si nějaký cíl - chci takové auto, tenhle dům, takovou ženu, .... a jdete si za tím, nesoustředíte se na nic jiného než na ten svůj cíl. Čas od času pro něj i obětujete kus své radosti, kus sebe atd... Co se ale stane potom, až ten svůj cíl získáte? Mám pocit, že spousta lidí je posedlých oškrtáváním si cílů. Jakobyste tyhle vaše splněné cíle byli vy. A vaše hodnota se měřila pouze podle nich. Jakobyste museli soupeřit sami se sebou a pokud byste náhodou prohráli, tak potom se trápíte a máte z toho špatné pocity...

Přitom to hlavní, co hledá každý z nás, je štěstí. Ať si říkáte, že chcete auto, dům,... tak pokud se budete neustále ptát proč to chci, tak dojdete až k závěru, že jediná věc, kterou chcete je BÝT ŠŤASTNÝ. Co ale pozoruju kolem sebe, tak je hodně lidí, kteří se neustále ženou za svými cíli s tím, že budou šťastní teprve až budou mít víc peněz, až sbalí tu ženskou, ... a jsou do toho pronásledování svých snů tak zabraní, že jim utíká to hlavní.

Zamyslete se nad tím,... spousta z nás se tak chová - jakmile dostanu to co jsem chtěl, tak si to v hlavě odškrtnu, že to mám a už tomu nevěnuji takovou pozornost. Jakoby pro mě cesta končila tím, že sbalím slečnu a ona je teď se mnou. V hlavě mám odškrtnuto, že mám slečnu, kterou jsem chtěl a tím pádem ztrácím zájem o ni... a za pár měsíců z toho vznikne ten typický monotóní vztah, kde nikdo není šťastný, spíš si jenom lezou na nervy a nejspíš to za chvíli skončí... A takto to funguje skoro se vším. Pokud si dám cíl, a jdu za ním, tak v momentě kdy ho dosáhnu a odškrtnu si ho v hlavě, tak o něj přestávám mít zájem a nejspíš ho zase ztratím.

Přitom štěstí je všude kolem nás. Stačí pouze vnímat tu chvíli. Dělat to co mě baví, protože mě to baví a ne protože mě za tím žene nějaký cíl, který jsem si dal. Pokud si neřeknu, kde ta moje cesta končí, ale užívám si každou chvíli na té cestě a jdu po ní dál, tak budu daleko kreativnější, budu se víc snažit, aby ta cesta byla neustále pěkná a příjemná. Nestane se, že bych o ni přestal mít zájem, jelikož nevím kdy končí a tím pádem si nemám v hlavě co odškrtnout. Něco mi říká, že spousty těch šťastných manželství, kde ti dva jsou spolu šťastní tolik roků musí fungovat na podobném principu. Nesoustředí se na to co ještě nemají a na hon za tím, ale na to kde jsou a aby to místo, kde jsou bylo pro ně co nejpříjemnější.

Dnešní krátké zamyšlení je u konce :) Opět děkuju za inspiraci jedné slečně :) a tentorát i panu Tomáši Hajzlerovi.

Minimalismus a tajemství

Hodně z vás co čtete můj blog už o filmu Tajemství (The Secret) minimálně slyšelo a nebo jste ho už i viděli. A hodně myšlenek právě z tohoto filmu jsem zde publikoval a hodně je podporoval. A poslední dobou by se mohlo zdát, že to není až tak úplně pravda podle toho co píšu v článcích o minimalismu atd. Já bych to rád v tomto článku uvedl na pravou míru.

V tajemství se neustále říkalo, že vy jste pány svého života, vy ho ovládáte skrze svoje myšlenky a skrze ně potom tvoříte svoji vlastní realitu. Problém většiny lidí, po tom co vidí tajemství je v tom, že si okamžitě začnou přát spousty věcí jenom pro sebe, nejsou vděční za to co už mají a nejsou schopní do toho dát žádný cit. Prostě chci víc peněz, lepší auto, větší dům, lepší ženu... pořád jenom já, já a já... Přitom to všechno chcete jenom proto, aby jste byli šťastní nebo ne?

Já si myslím, že účelem tajemství není až tak přitáhnout něco k nám. Ale spíše.. jak to říct.. přinést něco přes nás... Dát světu něco nového, něco navíc, někomu pomoct, dát někomu kus sebe, lásku,... Všechny ty ostatní věci přijdou samy, pokud dokážete být spokojení s tím "málem" co už máte a pokud vás i to malá dělá šťastnými. A následně ten proces, kdy vy něco dáváte světu (místo toho, aby on dával něco vám) z vás udělá lepší osobnost a často vám dodá i ty věci, které jste si tak přáli.

Nemusíte nutně vynalézt lék na nějakou zákeřnou nemoc, nebo vesmírnou loď. Přece úplně stačí, když rozzáříte úsměv na něčí tváři, pomůžete někomu nemohoucímu, dát kousek svého srdce osobě kterou milujete...  tím vším děláte svět o něco zářivější, laskavější a krásnější. A to všechno vás bude naplňovat štěstím, které tak hledáte.

Kolika lidem jste dnes už vykouzlili úsměv na rtech? :)

O víře - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska možná budu znít trochu divně pro většinu z vás. Ale to je mi tak trochu jedno. Od té doby co mi přestalo záležet na tom mít všechno nejlepší a celkově na tom mít všechno jenom pro sebe, tak se stala hodně zajímavá věc. Najednou jakoby všechno co dělám začínalo mít nějakej skrytej smysl. Ale asi bych to měl vzít od začátku.

Jak už jsme popisoval několikrát ... začínal jsem v hrozné situaci - dluhy, bez pohybu, bez lidí kolem sebe (jasně, že tu byli lidi kolem mě,.. ale ne takoví jaký bych úplně chtěl). Jak jsem se postupně začal měnit, tak jakoby se mi naopak všechno začalo dařit. Jakoby se ve mě ukázal nějakej průvodce a ten mi říkal co mám a co nemám dělat. Vždycky věděl co je pro mě nejlepší a i co ne. Posílal mi do cesty všechny možný události, lidi a věci, tak abych mohl jít dál cestou, po které mě vedl. A všechno.. jak bych to řekl... Prostě plynulo hladce a samo.

Na druhé straně když jsem se pokusil udělat něco po svým. Tak to nešlo, člověk o to musel bojovat, snažit se víc než u čehokoliv jinýho. A nakonec sem stejně zjistil, že to tudy nikam nevede.

Víte, tak nějak to teďka pozoruju snad u všeho. Jakoby nademnou byla nějaká ochraná ruka, která nedopustí, aby se mi stalo něco špatnýho. Jako příklad bych viděl to, když sem začal chodit a běhat úplně naboso... už jsem takhle naběhal a nachodil asi 200km.. to je jako cesta z Brna do Prahy.. a chodil jsem po asfaltu, trávou, blátem, lesem, ať tam byl jakejkoliv bordel, tak jsem si nikdy s nohama nic neudělal. Něco mě vždycky vedlo takovou cestou, která byla úplně bezpečná. A několikrát se mi stalo, že při běhu jsem to měl namířeno přímo na střep, ale nějakej hlas ve mě mi řekl abych se podíval pod nohy a tak sem se tomu střepu vyhnul.

Podobné věci se mi ale dějí i v jiných oblastech... ve vztazích je to skoro stejné. Teďka jsem chtěl být s jednou slečnou, ale ona nechtěla. Já se snažil a pak už jsem měl i pocit, že jdu proti něčemu silnějšímu, než jsem já... A díky jiné slečně, která mi byla opět poslaná do cesty jsem si to uvědomil, že tohle není ta ženská, se kterou bych měl být. Teď když to vidím zpětně, tak vidím, že by mě to ani nikam neposunulo a nebylo by to ono. Ale s tou druhou slečnou se začaly dít hodně divný věci - někdo by řekl, že to je haluz. Já říkám, že to tak prostě má být.. Dojde mi SMSka, já aniž bych se na ten mobil podíval, tak vím, že je od té slečny. Nebo mi do hlavy přijde myšlenka, že se potkáme někde... a během chvíle (i když sme se vůbec nedomlouvali a ona ani netušila, že tam pojede) sme se tam potkali,... Občas stačí jenom chvilku myslet na to že bych byl rád, kdyby se ozvala a najednou zabliká ICQ... a funguje to v podstatě v 95% případů... už docela dlouho... takže bych to opravdu nenazval haluzí... Spíš nějakým znamením :))

Trošku to shrnu.. :) Nemám rád, když by mě někdo označoval za křesťana nebo tak... Každej tomu může říkat podle sebe - Bůh, Vyšší síla, Tao,... záleží jenom na vás, čemu věříte vy. Ale v momentě kdy si připustíte, že existuje něco většího než jste vy sami, že s vámi má nějaké velkolepé plány a vždycky pro vás chce jenom to nejlepší a necháte se tím výst... Tak najednou objevíte kouzlo života, všechno se vám bude dařit, všechno půjde pěkně od ruky a vy budete šťastní.

O pohybu - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska navážeme na minulý článek o minimalismu a o tom jak ovlivnil můj život. Tentokrát se budeme bavit o pohybu. Možná by bylo přesnější říct o sportu, ale nebude to jenom o něm.

Opět můžu říct, že to začalo zhruba před rokem kdy jsem začal mít pocit, že se sebou musím něco už udělat. Pořád sme se s kamarádem hecovali jak začneme dělat to a tohle, aby sme shodili ty naše pašíky atd., ale pořád se nic nedělo. Až mi došlo, že si musim vybrat mezi pohybem a pomalým uhníváním doma :) Naštěstí sem si vybral ten pohyb :) Ale bylo to ještě v době kdy jsem byl poznamenanej tím svým přemýšlením - chci mít všechno nejlepší atd. A tak když jsem měl jakoukoliv volnou korunu (někdy i když sem ji neměl), tak jsem si koupil nějakou věc, která mi měla pomoct při běhání - ať už to byly boty, funkční oblečení, MP4,... Byl to dobrý začátek, ale postupem času mi něco začalo říkat, že to není ono a chce to trochu změnu.
A opravdu můžu říct, že méně většinou znamená více. Na internetu sem narazil na hodně lidí, kteří běhali naboso a chválili si to. Až už po stránce pocitů, tak i po té, že jim to pomohlo se zdravím. Delší dobu sem o tom jenom četl, ale když jsem narazil na boty Vibram FiveFingers, tak jsem si řekl, že tohle je to co potřebuju - ta změna. A když jsem si je pak koupil, tak jsem byl naprosto nadšenej. Moje smůla (jestli se tomu dá říkat smůla) byla, že jsem si ty boty koupil zrovna v zimě. Pokud nevíte jak ty boty vypadají - mají 5 prstů, asi 2mm podrážku bez jakéhokoliv tlumení, a nahoře mají jenom tenkou funkční látku a síťovinu. Takže ideální boty do toho počasí, co zrovna venku panovalo :)). Ale nenechal jsem se odradit. A začal jsem to zkoušet .

Běhání v těch Vibramech bylo úplně o něčem jiným než jsem byl do té doby zvyklý - nejenom co se týká stylu běhu (kdy jsem začal v podstatě doopravdy běhat přes špičku nohy), ale i co do pocitů z toho běhu. Najednou člověk musel dávat pozor na každý větší kamen, každou překážku a musel být daleko víc přítomný. Nešlo prostě běžet a být myšlenkama někde jinde. Člověk musel být tady a teď. Navíc ta úžasná lehkost s jakou člověk najednou běžel. Oproti klasickým botám jsem začal běhat zhruba o minutu na kilometr rychleji a to při stejné zátěži pro tělo (aspoň já jsem to tak cítil).

Postupně jsem začal dávat pryč další věci - začalo to MP3jkou. Poslouchání hudby vás sice může vyburcovat k trochu vyššímu výkonu, ale zároveň vám brání soustředit se na tu danou chvíli, kde jste, co děláte a jak to děláte. Navíc si neužijete ani okolní krajinu, ve které se pohybujete a to je podle mě veliká škoda. I když se vám může zdát že třeba hluk aut z dálnice kolem které běžíte není nic extra, tak v kombinaci s tím vším co se děje kolem vás, najednou začne být něčím naprosto odlišným. Vyzkoušejte to a uvidíte. Ideálně si jděte zaběhnout někam do přírody :)

Po MP3jce šlo pryč další vybavení:) nakonec jsem zjistil, že čím míň věcí mám na sobě tím, líp se mi běhá a teď mám na mysli i boty. Nejlíp se mi běhá bez trička a bez bot jenom v kraťasech. Člověk pak vnímá to okolí každým kouskej svýho těla. A vzdání se bot úplně bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jaké jsem kdy udělal. Když to vezmete kolem a kolem, tak vám každý výrobce bude tvrdit, že boty jsou nutnost a bez bot to nejde - něvěřte mu a raději si to vyzkoušejte. Bez bot se musíte ještě více soustředit na to jak a po čem běžíte. Jsem ještě o hooodně víc v dané chvíli. S každým uběhnutým metrem máte úžasný pocity, jakobyste najednou objevili stracené spojení s přírodou a takovou .... jednotu, klid a mír v sobě. Běžet naboso se dá opravdu všude ať už je to tráva, asflat (který klidně doporučuju) a nebo i kamenitá polní cesta. Vždycky to jde. Navíc vás to naučí úžasnou věc, na kterou jsme už skoro všichni zapomněli - našlapovat jemně. A jako bonus pokud trpíte jakoukoliv poruchou chodidla, tak vám ji to za čas opraví. Nejsem sice ortoped, ale myslím si, že to je tím, že v botě ty svaly, které by normální zajišťovaly to správné držení nohy nemusí pracovat, tak postupně ochabnou, kdežto naboso je opět posílíte.

Poslední věc, kde minimalismus ovlivnil můj trénink je posilovna - nebo spíš bych řekl její absence. V posilovně sem svýho času trávil docela dost času. Zvedání železa, atd. bylo skoro na denním pořádku. Ale když si vezmete, kolik se takhle stává úrazů - neodhadnete váhu, natáhnete si svaly, namůžete svaly, nedejbože něco horšího. Navíc za to ještě platíte. Přitom všechny svaly můžete v klidu posilovat doma a nebo v přírodě a to úplně zadarmo. S vahou vlastního těla. Navíc (nic proti kulturistům) se vám nestane, že by se z vás potom stala nemotorná a neohrabaná korba. Ale spíš z vás bude ohebnej a pružnej atlet, kterej ale bude mít dostatek síly na to aby v pohodě pracoval se svým tělem. Pokud vás tohle zaujalo, tak na netu je i spousty stránek, kde máte přímo popsané které cviky s vlastním tělem můžete dělat pro cvičení té dané svalové partie.

Tímto bych to dneska už asi ukončil. Za ten rok jsem se v tréninku hodně posunul od té moderní formy cvičení spíš k té přírodní, na kterou bylo naše tělo původně postaveno a myslím si, že mi za to moje tělo děkuje tím, že jse schopné podávat takové výkony jaké podává.

O financích - aneb co mi přinesl minimalismus

Toto je první ze série článků o tom, co mi přinesl minimalismus do mého života. Minimalismus a já to byla v podstatě láska na druhý pohled :). Když jsem se s těmito myšlenkami poprvé setkal, tak jsem jim nevěnoval tolik pozornosti, jelikož jsem byl vytížený byznysem a věčně s něčím nespokojený. Po čase jsem se ale k tomuto vrátil znova a najednou to nebyly jenom kecy, ale perfektně propracovaná filozofie. Minimalismus se mnou je už zhruba rok a já bych se s vámi rád podělil, co mi přinesl, vzal a vůbec bych celkově rád zhodnotil co se změnilo za ten rok.

Začnu v oblasti financí. Před rokem jsem byl v pozici, kdy jsem měl velké dluhy, které mě doslova požírali za živa. Nic moc se nedařilo a navíc jako bonus jsem si snad ani nepřipouštěl, že by to mohl být nějaký extrémní problém. Navíc jsem měl v sobě touhu mít všechny ty super nový cool věci, který se ukazovaly na trhu. Jít si zapařit, abych se odreagoval z těch všech nervů, který jsem v té době měl - a to i když jsem věděl, že nemám vůbec peníze nazbyt...

Zajímavá výchozí situace - když si vezmete, že mi je 21. To se změnilo v podstatě až s mým opětovným nalezením stránky ZenHabits.net a "objevení" myšlenek minimalismu. Najednou jsem si začal uvědomovat, že spousty z těch nervů, které mám tak vychází z toho, že mě užírají ty dluhy a nedostatek peněz. Začal jsem se sám sebe ptát - proč?

• Proč musím mít všechny ty věci, který mají ostatní? Potřebuju je vůbec?
• Proč musím mít všechny věci nejlepší? Potřebuju to vůbec?
• Proč nejsem šťastný s tím co už mám?... I když to funguje a plní to svůj účel dobře...
• ...

Otázek bylo opravdu hodně. a já na ně začal nacházet odpovědi, které mě docela překvapily.

Stačilo se u každé věci, kterou jsem kupoval nebo chtěl koupit zamyslet - jenom na chvíli. Zeptat se - potřebuju to doopravdy? Co mi to přinese? Budu potom víc šťastný?

U většiny věcí si už na tu první otázku odpovíte že ne (i když to tak nemusí vypadat - přece potřebuju nový boty, když už mám 10 párů v botníku že? :) ). Zjistil sem, že pokud člověk není šťastný s tím co už má, tak ho nic navíc neudělá šťastnějším. A na druhou stranu, pokud je šťastný s tím co má, tak zase nevyžaduje nic moc navíc. Zajímavý paradox.

V zásadě by se dalo říct, že tohle byl ten moment, kdy jsem začal být šťastnější. Když mi došlo, že všechno potřebný už mám a mám toho i víc.

V tu chvíli jsem přestal trvat na tom, že musím mít všechno podle nové módy. Což mi přineslo velkou úsporu v penězích a hlavně se mi nestává, že bych v šatníku měl spousty věcí, které nenosím - mám jich o hodně míň - ale zato všechny věci, které tam jsou tak nosím a nosím je rád.

V tu chvíli jsem taky přestal trvat na tom, že musím mít ty nejlepší věci - proč platit za něco dvakrát tolik, když mi stejnou službu prokáže i levnější věc? Popř. pokud to potřebuju jenom jednou za rok, není lepší si tu věc spíš pučit? A opět další uspořený peníze.

V tu chvíli mi došlo, že potřebuju z těch ušetřených peněz vytvořit nějakou zálohu, kterou bych zaplatil splátky těch půjček, pro případ, že bych ten měsíc neměl dost peněz na jejich zaplacení. Časem se to rozrostlo a nebyla to jenom záloha na zaplacení úvěru, ale přidaly se k tomu v podstatě všechny pravidelné výdaje. Hned po tom, co jsem vytvořil tuhle rezervu, tak spousta mých nervů odešla pryč a i když ještě nemám všechno za sebou, tak jsem daleko klidnější.

Zároveň mi došlo, že jít na každou párty jenom protože mě tam někdo pozval taky není tou nejlepší cestou. Utratíte spousty peněz (i když se může zdát, že když se složíte na flašku, tak je to pár korun... tak kolik těch flašek koupíte? Kolikrát za rok je koupíte? Víte to? Víte kolik za rok utratíte jenom za párty atd? zkuste si to nějak zapisovat - budete docela překvapení - garantuju že je to minimálně částka, za kterou může jedno dítě v africe rok studovat), druhý den je vám špatně, zabijete celý druhý den tím, že ležíte a dostáváte se z opice a co z toho? Nejspíš nic. A přitom se dá bavit a odreagovat se daleko levněji - ne-li úplně zadarmo. Chce to jenom trochu kreativity.

Aby to nevyznělo tak, že jsem proti tomu - občas si taky dám s někým pár panáků nebo flašku vína atd. Spíš si ale myslím, že by člověk měl "pařit" s rozumem. Najít si nějakou míru. U mě to je tak, že spíš si mi jde o to, abych ten čas strávil s někým koho mám rád a s kým je mi dobře než abych se ožral jak to prase :).

Asi bych toho mohl psát  o hodně víc. Ale myslím, že pro dnešek to utnu tady. Příště se podíváme zase na další část a trochu jinou oblast. Abych to shrnul jak mi ten minimalismus pomohl za ten rok - Za rok jsem všechny svoje dluhy stáhl na polovinu a do konce roku budu bez dluhů úplně. Navíc jsem byl schopnej vybudovat z 0 investiční portfolio v podstatě skoro stejné výši jako jsou nyní moje dluhy. Jsem o hodně klidnější, vyrovnanější a spokojenější než kdy dřív. A i s menším příjmem dokážu vyjít a ještě i uspořit.