Někteří z mých čtenářů možná ví, někteří ne, ale vypravil jsem se na 160km cestu z Bosonoh do Českých Budějovic. Kompletně celé jsem to chtěl zvládnout pěšky za zhruba 4 dny s 25ti kilovou krosnou na zádech.
Bohužel mi moje odhady moc nevyšly a druhý den jsem musel po 66km skončit svoji cestu v Telči, jelikož mě nehorázně spálilo sluníčko (i když jsem zmoknul a v podstatě vůbec nevylezlo) a boty mi nehorázně otlačily nohy.
Původně jsem si říkal, že to vezmu jako nácvik na mou chystanou pouť do Santiaga de Compostely, kterou bych rád podnikl příští rok, ale nakonec se z toho vyklubala docela zajímavá cesta plná zajímavých myšlenek, fajn lidí atd.
Dost ale bylo omáčky kolem, pojďme se vrhnout na myšlenky, které se mi honily hlavou po cestě. Nějaké přišly jenom tak samy od sebe a nějaké mi do hlavy nasadila právě rozečtená knížka - Prodavač snů - povolaný od Augusta Curyho.
Všechno je krásnější, plnější, barevnější,... ale taky delší, namáhavější a vyšší - Zjistil jsem to hned za bosonohami, kde je obrovský kopec, který vede k okruhu a dále potom cesta na Rosice. Člověk zvyklý jezdit autem si řekne, tohle je v pohodě, za chvilku budu nahoře... Kopce se pěšky daleko víc táhnou, jsou náročnější než vypadají a dokáží překvapit několika horizonty, takže si říkáte, že už tam budete, ale dojdete o pár metrů dál a zjistíte, že to byl jenom falešný horizont a cesta pokračuje. Na druhou stranu máte možnost vnímat všechno kolem - vůně, barvy, sluníčko, zvířata (potkal jsem několik srnek, zajíců, čápů, káňat,...) a když jdete takhle tou přírodou, tak na vás doslova padá ta její harmonie, kde je prostě klid, všechno se prostě děje. Nikdo nikam nespěchá, vnímáte detaily cesty, po které jdete atd... Rozhodně jsou to ale super pocity, takže doporučuju taky vyzkoušet nějakou delší procházku :)
Bezešvý funkční prádlo - Pokud plánujete na zádech nést nějaké větší břemeno, tak opravdu doporučuju! Už první den jsem měl do kůže hodně vrytý švy trička i tenýrek :) Rozhodně to za tu cenu navíc stojí.
Jsou věci, které prostě neovlivníte, takže je neřešte - jestli mě vysočina něco naučila tak právě tohle. Počasí si se mnou dělalo naprosto co chtělo. Bylo zataženo, a z ničeho nic začala přeháňka, když jste si říkali, že to přejde a šli jste dál, tak ještě zesílila, když jste si oblíkli pláštěnku, nasadili ji přes krosnu, zapnuli to celé a vyšli jste, tak zase přestalo, v momentě kdy jste to zase sundali, tak začalo atd... Kdybych se měl naštvat pokaždé, když se mi do cesty postavilo něco co neovlivním, tak bych nemyslel většinu cesty na nic jiného a vůbec bych si neužil tu cestu jako takovou. Pokud zmoknete, tak jste zmokli, vždyť to uschne,.. pokud nevztekejte se pokud něco není podle vašich představ pokud to nemůžete ovlivnit, tak to stejně jiné nebude,... ušetříte si nervy a užijete si víc života.
Plány a jejich nedokonalost - Někde jsem četl větu - chceš-li Boha rozesmát, udělej si plán. A tahle cesta mě utvrdila v její pravdivosti. Vždycky se ukáže nějaký aspekt, který nejste schopní naplánovat, netušíte vůbec že přijde,... život je neustálá změna. Pořád se měníme a vyvíjíme a pokud ne, někde bude něco špatně. Když jsem si naplánoval, že první den dojdu k Vladislavi, tam přespím ve stanu, a ráno si v Třebíči dám kafe s kamarádkou, tak se ozvala, že to nepůjde, takže jsme to vymysleli tak, že z dojedu z Náměšti vlakem do Třebíče ještě ten večer. To byla první změna, jelikož se mi nechtělo potom už hledat po Třebíči místo, kde by se dal rozbalit stan, tak jsem se ubytoval v hotelu, takže ani ze spaní pod stanem nic nebylo. Další den když jsem vyrazil z Třebíče, tak cesta neutíkala tak rychle, jak jsem plánoval. Unavené ramena, spálené ruce a puchýře na nohách mě brzdili a já si musel dávat pauzy častěji. A potom když už jsem došel do Telče, tak přišla největší změna - kdy jsem musel tu cestu ukončit, jinak bych si zahrával i se zdravím a šílenec zase nejsem. Ale i tak jsem šťastnej, že jsem to zkusil :) a že jsem došel až sem - akceptoval jsem tu změnu.
Blbé nápady - a tím nemám namysli, že si třeba musím koupit novej iPhone, nebo něco takovýho, ale spíš ty nápady, které by pro vás mohly znamenat nové zážitky, nový myšlenky, inspiraci, kamarády, nebo třeba jenom to vidět se se staršíma kamarádama. Tak přesně tyhle myšlenky byste měli realizovat! Myšlenky jako - půjdu do Českých Budějovic za Lůcou na kafe pěšky. Ano, zní to šíleně! Ale jsou to právě tyhle nápady, které když zrealizujete, tak vás udělají nejvíce šťastným, nejvíce vás posunou a ukáží vám cestu, tam kde dřív byla jenom zeď. Snažte se je realizovat co nejdřív vás napadnou, čím dřív tím z nich budete mít větší radost. Chápu, že ne vždycky je můžete realizovat okamžitě, máte nějaké finanční omezení, zdravotní omezení atd.. ale v tomhle případě se snažte je realizovat aspoň nějak částěčně. Najděte si nějaký kompromis - dobře tak nemám peníze na výbavu na to, abych šel 160km sám pěšky.. ale mám kolo, tak co se domluvit s kamarádem a zkusit to jet na kole... nebo.. vymyslete to jak chcete vy! Je to váš život.
Mějte sny - byť jenom malé sny vás udrží na trati, udrží vás silné a díky nim půjdete dál i když ostatní by už skončili. V knížce Prodavač snů to bylo napsané krásnou větou - "Když nebudeme snít, prostoupí nás monstra. Zabydlí se v našich myslích a budou nás řídit. Sny nám nemají přinášet úspěch, ale mají nás osvobodit od strašidel konformismu." Váš sen může být klidně malý a brzo dosažitelný - mě osobně drželo před Telčí bez vody a vyčerpanýho právě ono kafe s Lůcou - když zavřete oči a vidíte jak už jste v těch Budějovicích, sedíte tam s ní, díváte se do těch krásných očí... Nebyl to velký sen, kde bych bydlel ve vzdušném zámku, ale pomohl mi překonat moje limity a jít dál, když tělo říkalo, že už nemůže.
Život by vás měl naplňovat a ne být vaším břemenem - původně jsem chtěl napsat místo slova život slovo pouť, ale došlo mi, že se to vztahuje i na život všeobecně. Pokud vás něco nenaplňuje, tak to nedělejte. Změňte to! Nejste kamení, aby jste se nemohli hýbat, dělat věci jinak, zkoušet to, zklamat, zkoušet znova,... V momentě, kdy vám začne připadat, že něco není v pořádku, že vás to přestává naplňovat, udělejte to jinak. Protože jinak to povede k tomu, že budete následně naštvaní, smutní a protivní. A nejspíš vás to stejně dotlačí až k bodu, kdy budete muset udělat tu změnu, která ale bude daleko bolestivější.
A na závěr bych se s vámi chtěl poděli o citát z Prodavače snů, který mě tak nějak provázel celou cestu od začátku, až do jejího konce, a který je až úžasně pravdivý,... takže přeberte si ho jak chcete...
Vítězství bez rizika je jenom nezasloužený sen.
