Vítěz je sám - Paulo Coelho

A máme tu další přečtenou knížku :). Docela mám ze sebe radost, že jsem si udělal dost času i na knížky, které nejsou vyloženě naučné. Ale musím přiznat, že tím, že je tohle snad moje první "normální" knížka od základní školy, tak recenze bude možná trochu slabší, což vás ale doufám neodradí od přečtení... protože já to zvládl přečíst asi za 4 dny (což je snad  moje nejrychlejší doba na cca 370 stránek textu) a byl jsem tím nadšenej.

Příběh nás zavede do Cannes na filmový festival do světa lesku, záře světel, smetánky filmového (a nejenom toho) průmyslu. Kde pro mě bylo ze začátku trochu složitější se zorientovat, jelikož autor sleduje zároveň několik příběhových linií, které se postupně slučují a zanikají. Tím, jak hlavní osoba - Igor, podnikatel, který má všechno co by si člověk mohl přát. Jen ho opustila žena, kterou miloval a právě za tou se vydal do Cannes. Na začátku chce, aby se k němu vrátila, ale jak postupně utíká čas, příběh jde dál a Igor si začíná uvědomovat, že to nebylo až tak růžové jak si původně představoval. A ženu, pro kterou si přijel už ani nemiluje.

K tomu, že ji miluje a chce, aby se vrátila se rozhodl využít vzkazů. Každý vzkaz byla nějaká vražda. Což znamená, že se nám vedle milostného příběhu velice rychle ukáže i kriminální příběh plný vražd a vyšetřování. Řekl bych, že to byl opravdu hodně podrobný exkurz do mysli z části geniálního a z části naprosto šíleného člověka (doporučuji ho neodsuzovat hned (a nepřestat číst), jak vám jeho chování přijde divné, ochudili by jste se o kus myšlenky, která je protkaná celou toto knížkou).

Ovšem pokud čtenář u čtení i trochu přemýšlí, tak se mu naskytne snad ještě geniálnější pohled od světa módy, modelingu a showbyznysu. Zjistíte, že být herec/modelka rozhodně není tak skvělé, jak se to prezentuje všude v televizi. A pokud opravdu chcete být v tomto odvětví úspěšní, tak musíte snášet nehorázné ponižování a následně si nechat vzít skoro celou svoji svobodu. Takže doporučené čtení i pro všechny slečny, které sní o tom, že budou slavné herečky, modelky atd.. aby si uvědomili co jim to přinese a co jim to taky vezme.

Jinak knížka se dá sehnat třeba TADY.

O svobodě a věcech

Trochu víc se o tomhle rozepsat mě napadlo před pár dny, když mi z ničeho nic přišla do hlavy a následně i do statusu na FB tahle myšlenka:

"Opravdová svoboda začíná když toho začneme chtít míň... né víc." 

Pořád mi to vrtá hlavou a nedá spát, ale poslední dobou docházím k závěru, že čím míň věcí chci (ano, tím mám namysli i ty věci, který vám mozek říká, že je potřebujete, ale v podstatě je jenom chcete), tím se cítím svobodnější. A myslím, že to není jenom pocit. Proč?

Protože, pokaždé když chceme nové auto, nový oblek, nový byt, další dovolenou, další titul,... mohl bych pokračovat do nekonečna,... Už v momentě kdy, si začneme dělat nějaký plán a začneme ho realizovat, tak jsme si vytvořili jedno neviditelné pouto na naši svobodu. Začneme pracovat víc, usilovněji, a všechny zážitky, lidé kolem, věci na kterých opravdu záleží jdou najednou do ústraní. Potom, když se honíte za penězy, aby jste si mohli koupit nové auto, najednou zjišťujete, že odkládáte nějakou cestu, kterou jste chtěli podniknout (a opravdu by vás udělala šťastným), odkládáte schůzky s lidmi, na kterých vám záleží (vždyť oni to chápou), .... Najednou jste ve stavu, kdy si nemůžete říct, teď jdu na kafe, teď odjedu na měsíc pryč,... A když už by jste si to řekl, tak na to hodně rychle zapomenete, protože mozek vám racionálně řekne, že přece chcete to auto, a ten zbytek přece počká.

Další problém nastane v momentně, kdy si danou věc pořídíme. Většina z těch věcí, které chceme se dříve nebo později rozbije a vyžadují různé opravy, údržbu, a nebo také vaši přítomnost u nich. Vraťme se k příkladu s autem. Pokud už projdete tím maratonem, kdy se ženete za vyděláváním na auto a vaše vlastní radost ze života jde stranou, tak se stane co? Máte nové auto, měsíc máte radost a jezdíte všude autem. Což vás samozřejmě stojí další peníze a vy aby jste mohli jezdit tím autem, tak najednou musíte začít zase o něco více vydělávat. A co se nestane... zase je tu ten začarovaný kruh, kdy musím vydělávat víc, musím pracovat víc, vždyť ono to ostatní prostě počká. Šťastný budu až.... Cestovat budu, až....

Kdyby taková věc byla jedna, tak se to možná dá ještě přežít, přeci jenom většina z nás, co má to štěstí, že má nějakou práci, tak vydělává většinou dost na to, aby nějakým způsobem přežila a zároveň si mohla i něco trochu užít (ano, myslím si, že i lidé s nízkým příjmem si můžou život užít více - taková cesta někam pěšky s batohem opravdu nevyjde na moc a často vás udělá šťastnějším, než když letíte za exotikou letecky do All inclusive hotelu). Ale je to náš další velký problém - závist. Soused si koupil nové auto, tak to já budu muset taky (dáte pryč auto, které je funkční a zavázalo vás na kus života), kamarádka si koupila tohle, tamto, v reklamě jsem uviděl tuhle věc, můj oblíbenej sportovec říkal, že tohle je to nejlepší... všude kolem je tahle obrovská masáž, která vás doslova nutí chtít víc věcí.

Přitom všechny ty věci vás svazují, nutí vás pracovat víc (a to nejenom na to, aby jste si je pořídili, ale i na to aby jste je pak mohli vůbec používat), nutí vás zůstávat tam kde jste,... Viz třeba škola - chci titul, takže musím 3 roky minimálně studovat VŠ.. vím, že se ty 3 roky nemůžu jen tak sbalit a odjet. A přitom se dá docela v klidu žít i bez titulu.

Nechci teď, aby to vyznělo tak, že kupování absolutně všeho je špatné atd. Třeba já miluju snowboarding a kolo. Takže věci, které potřebuju na to abych je mohl požívat si velice rád koupím, protože vím, že když pak pojedu na prkně, tak budu šťastnej kdykoliv na něj stoupnu a zažiju s ním spousty skvělých okamžiků. (A vím, že tyhle věci využiju několik let, aniž bych je musel nějak extrémně udržovat -> nekupuju si každej rok novou kolekci oblečení, abych byl cool). Stejně tak jsem si koupil krosnu, protože mě baví jenom tak chodit po přírodě, ustlat si na místě, který se mi zrovna zalíbilo atd. Prostě jsou to pouze prostředky k tomu, dostat se k věcem, které mě udělají opravdu šťastným. Popř.taky může být dobré utrácet za věci, které vás časem vysvobodí z téhle pasti vydělávání neustále více peněz. Čímž mám na mysli třeba akcie, které vám budou generovat příjem ve formě dividend, byt, který pronajmete (i když ten, už vaši svobodu zase trochu poutá), následně se pak můžete dostat do chvíle, kdy budete mít z těchto zdrojů příjem dostatečný na to, aby jste mohli skromně žít a pak už můžete pracovat jen na projektech, které vás nadchnou, dělat věci, které vás udělají doopravdy šťastnými...

Čím to uzavřít? Asi jenom přemýšlejte nad tím, než si něco koupíte. Udělá mě to doopravdy šťastným, nebo to chci jenom, abych ohromil sousedy, kamarády,...? Nespoutá to moji svobodu na hodně let dopředu?

Podělím se ještě o jeden citát... Tentokrát od Warrena Buffeta:
Pokud kupujete věci, které nepotřebujete, tak budete brzy muset prodat věci, na kterých opravdu záleží (které opravdu potřebujete).