Hledání štěstí...

"Dokud nemáte vnitřní disciplínu, která přináší klid mysli, tak všechny venkovní věci a podmínky vám nikdy nepřinesou radost a štěstí které hledáte. Na druhou stranu, pokud máte tuhle vnitřní kvalitu, klidnou mysl a stabilitu jdoucí zevnitř, tak i když vám chybí různé okolnosti z venku, které normálně potřebujete k tomu, abyste byli štastní, tak stále můžete žít šťastný a radostný život". - Dalai Lama


Dneska jsem trochu neobvykle začal citátem :), ale řekl bych, že dnešní článek bude hodně vystihovat. Když si tak všímám lidí kolem sebe, tak se neustále setkávám s tím, že chtějí něco víc, něco nového, něco jinak... a v momentě, kdy to dostanou, tak jsou šťastní asi tak 5 minut a hned zase chtějí něco jiného...


Všímám si toho čím dál víc, čím víc se snažím jít cestou minimalismu...Dřív jsem byl naprosto stejný, pořád jsem se hnal dál za svými cíli, doslova jsem šel přes mrtvoly jenom za tím co jsem chtěl já a můj život by se dal shrnout asi takto. Ráno vstát, do školy, byznys akce, večer odepsat na maily,.... ráno vstát... koupit si to co chci,...chtít zase něco dalšího,... ráno vstát, do školy,... 


Paradoxem je, že i když jsem měl (na můj věk atd.) celkem dost peněz, kupoval jsem si v podstatě všechno co jsem chtěl, tak pořád mě něco drásalo uvnitř a já nebyl se svým životem spokojený... Když jsem si koupil nějakou novou věc, tak jsem z ní byl nadšený... pár dní... ale po pár dnech to nadšení opadlo a já se zase už hnal za nějakou další věcí. A ta zůstala jenom dál ležet na poličce a prášilo se na ní.


Stejné to bylo ve všech ostatních oblastech. Jakmile se mi podařilo sbalit jednu slečnu, tak jsem během chvíle koukal po jiných (tímto se všem svým bývalým slečnám omlouvám), co když je někde nějaká lepší? Hmmm a co tahle? ta je určitě lepší... a takhle to šlo pořád dokola. Asi si dokážete představit, že takové vztahy ani neměli šanci vydržet... a mě velice rychle vžycky omrzely... hlavně protože jsem koukal jenom na sebe jestli náhodou někde není nějaká lepší slečna a to permanentně.. ať ta kterou jsem měl byla sebelepší...


Takovou zvláštní kategorií můžou být různé akce a pařby... :) Kde to záleží hodně na okolnostech :)... jasně utratí se nějaký peníze atd. ale zase má člověk nějaký zážitky, někam se podívá atd. A s tím souhlasím to je v pohodě... ale když se vám to zvrhne v to, že jedete potom někam jenom kvůli tomu, abyste se tam zkalili jak dobytci... a dělává vás tohle šťastnýma... tak se vás zeptám.. jak dlouho vám tohle štěstí vydrží? Stojí vám za to? :)


„Tajemství spokojenosti nespočívá s tom, že usilujete o víc, ale že se naučíte vystačit s málem.“ ~ Sokratés


Už i tenhle pán ve starověku přišel s myšlenkou, že štěstí vám nepřinesou věci kolem vás a neustálý kupování a hromadění nových věcí. Za sebe osobně můžu říct, že jsem teďka daleko šťastnější :) a jak jsem se k tomu dostal?


To, že jsem šťastný neplyne z věcí které mám, ale z věcí které dělám a jak se dívám na svět. Spousty věcí jsem vyhodil, nějaké jsem daroval a můžu vám říct, že je to úžasný pocit, když dáte někomu jinému něco:) Vy už to stejně nepoužijete..ale pro někoho jiného to může být užitečná věc - např. oblečení, které už nenosíte.. zkuste ho věnovat na charitu :) nebo nějakému známému, který třeba zrovna na takové oblečení nemá peníze... Navíc nepotřebujete přece super novýho Lexuse ke svýmu životu? A když si ho pořídte, budete šťastnější? Nebudete mít spíš víc obav aby vám to auto někdo neponičil, starosti s údržbou atd? :) Dokud nebudete šťastní s tím co máte, tak nebudete šťastní nikdy... ;)


Oprostil jsem se od touhy mít všechno nový a pravidelně kupovat nový věci...Třeba tenhle notebook na kterým to píšu... je asi 6 let starej... ale pořád funguje:) A běží na něm všechno co k životu potřebuju. Sice už nemá ani baterku, ale komu to vadí? Ve škole jsou zásuvky a doma taky.... A pokud jsem zrovna někde kde není zásuvka... tak hold nejsem online... vždyť nemusíte být online 24/7 ... :) A taky... když už něco kupuju, tak se nejdřív poohlídnu po použité věci (pokud to jde)... ušetřím peníze i životní prostředí :)


Zaměření na lidi kolem sebe - na štěstí lidí kolem mě. Dřív jsem se díval na vztahy s lidma kolem sebe dost hnusně - kde bych mohl z koho co získat. Ale zjistil jsem, že když se přestanete zajímat o co kde získat, ale zaměříte se na to, jak udělat lidi kolem vás šťastné, tak to i z vás udělá šťastnější osobu :) Navíc se velice často stane, že se vám do cesty připlete i někdo s kým byste následně mohli svoji radost sdílet. A pokud můžete někomu prozářit jeho svět.... tak to udělejte :)


Nesnažte se mít všechno pod kontrolou - jsou věci které prostě neovlivníte. Zkuste je prostě brát tak jak přijdou, když vypustíte vztek, že vám něco nevychází, tak jak jste si představovali, tak třeba i zjistíte, že to tak třeba mělo být, protože vás to uchránilo před ještě větším průšvihem :) a nebo vás to přivedlo na ještě lepší myšlenku než jste měli původně... dovolte životu plout kudy chce... a nechte ho ať vás sveze na vlnách.


A pokud jde o vztahy... snažte se být tolerantní, podporující a zajímejte se o toho druhého, buďte upřímní, ... ale ne protože očekáváte, že za to něco od něj dostanete... ale jenom protože ho to dělá šťastnějším, rozesmívá ho to,... A to štěstí potom přijde i za vámi :) Někdy to možná bude chvilku trvat.. ale ve chvíli kdy to budete nejmíň čekat, tak přijde... chce to jenom vydržet :) ostatně... dávejte lidem šanci vás poznat hlouběji, dělat chyby.. odpouštějte... :) a nevzdávejte se hned :)


Noo sice jsem původně měl trochu jiný plány s tímhle článkem :) ale snad se vám líbí i tak :)