Běh a filozofie?

Zajímavé spojení, že? Většina z nás nad ním nejspíše nikdy neuvažovala. A stejně tak ani já.

Až do dnešního dne, kdy jsem se byl opět proběhnout naboso. Ovšem, řekl jsem si že to udělám jinak. Nepoběžím po asfaltu, ale vyzkouším si běh v terénu, do kterého si jen málokdo šel bez bot, jelikož by si myslel, že riziko zranění je 100%. A i já jsem počítal s tím, že budu mít pomalejší čas, než když jsem tuto trať běhal v botech nebo ve Vibramech FF, zkrátka protože se občas budu muset vyhnout nějakým kamenům atd.

Jak vypadala ta dnešní trať?
10% les (lesní pěšinka se spoustou kořenů a kamenů)
55% hlína (navíc v ní trochu trávy)
25% kamení (a to jak větší kameny, tak i sposty malých, různě tvarovaných, ostrých i tupých)
10% asfalt

vypadá to hrůzostrašně, když si uvědomíte že 90% trati je nezpevněné a vy vůbec netušíte co v ní může být a víc než třetina trati byla po kamení, který přece musí nutně znamenat bolest, když na ten kamen vběhnete atd.

Konečně se dostávám k tomu spojení s onou filozofií. Víte, když běžíte naboso, tak nemáte moc času soustředit se na něco jiného než na to kde zrovna běžíte. Nevnímáte hudbu, kterou máte puštěnou, nevnímáte žádný problém, který by vás normálně trápil. Jelikož jediné co můžete (ba dokonce musíte) vnímat je pouze přítomný okamžik. Musíme vědět kam pokládáte nohu, jakou silou ji pokládáte, najednou si uvědomujete spousty skvělých věcí, jako je struktura toho povrchu, po kterém běžíte, jak se přizpůsobuje vaší noze, jakou má teplotu... prostě spousty pocitů, které v botě nikdy nezažijete, které vám pomůžou to opravdu procítit.
A pokud jde o kameny, tak jasně, na několik kamenů jsem při svém běhu stoupnul, některé byly příjemné, některé na chvíli opravdu zabolely. Ale co chci celým dnešním článkem říct?
To, že jste šlápli na ten kámen a cítite "bolest" není vina toho kamene. Je to vaše vina, jelikož jste se buď nedívali dobře, a v tom případě se musíte do příště více soustředit na cestu, kterou běžíte. A nebo jste nebyli dostatečně "šetrní" vůči té cestě, po které běžíte.
To je to celé, co nás ovšem ta "bolest" naučí - pohybovat se s vědomím toho po čem běžím a dostatečně šetrně vůči sobě i vůči tomu prostředí. A hlavně je to něco co jsme nošením bot dávno zapomněli.
Jde o to, že když běžíte na boso, tak běžíte
- lehce
- v přítomném okamžiku
- bez jakýchkoliv břemen
- využíváte všechny svoje smysly
- přírodně (tím mám na mysli, že používáte nohu přestě tak, jak byla navržena k tomu, aby se používala)
- zažíváte spousty dalších slovy nepopsatelných zážitků, zkušeností a pocitů

A ještě jednu poznámku na závěr, kterou si nemůžu odpustit. I když jsem běžel tak, že jsem se musel lecčemu vyhůbat atd., tak jsem trať zaběhl v nejrychlejším čase, jaký se mi kdy povedl. Kdo jednou zkusí sundat boty, už je nikdy neobuje to vám garantuji.