Kde jenom začít, je tolik pohledů, tolik myšlenek, které bych vám chtěl říct... Takže si nalívám "skleničku" červeného, zapaluju svíčky, pouštím si smyslnou španělskou muziku a jdu psát :)
Každý z nás se neustále mění, jde pořád dopředu. I já a moje myšlenky atd. A chtěl bych říct, že i já si hodně věcí uvědomuju a zjišťuju spousty nových věcí. Ještě když jsem tento článek chtěl napsat původně před těmi pár měsíci, tak bych nejspíš řekl něco v tomhle smyslu: Odevzdejte se tomu svému partnerovi, dělejte ho šťasnějším, udělejte z něj hlavní bod svého života. Už slyším spousty kritiky na mou hlavu za tyhle myšlenky :). Každý to ale zná, když je v tom až po uši. Jenom ta samotná láska vám dodává tolik energie, že byste dokázali pohnout světem, najednou nepotřebujete nic jiného než být s tím druhým, každá chvilka vás naprosto naplňuje.
Ovšem tohle je asi neudržitelný stav. Dříve nebo později se ukážou i nějaké problémy a je potřeba se k nim potom postavit čelem a nějak je vyřešit a hlavně je vydržet. Problémem je, že v takovou chvíli se může stát, že najednou vám ty společné chvíle nemusí dávat už tolik energie. A i když jste si to neuvědomovali dříve, tak ten stav, kdy jste byli plní energie a nadšení svým způsobem přetěžoval vaše tělo... a po nějaké době přišla chvíle, kdy jste si připadli vyčerpaní v tom vztahu a takový nesví... najednou se začaly objevovat ty problémy atd...
Kam tímhle mířím? Je to až zjištění posledních dnů, kdy mi dochází dost věcí. Víte minimalismus je sice zaměřený na vztahy s ostatními a říká, že by se na nich mělo pracovat pokud možno co nejvíc. Věnovat druhým pozornost, trávit s nimi co nejvíce času... Ovšem hodně lidí si neuvědomuje, že všechno má i svoji míru. A když tuto míru budeme dlouho překračovat, tak se dostaví následky. Někde jsem četl zajímavou myšlenku - všechno potřebuje odpočinek. A ta mě přivedla až sem.. :). Vztahy jsou důležité, ovšem důležitější je jak se cítíte vy sami. Neměli byste kvůli vztahům zapomínat na věci, které vás naplňují a dělají šťastnými sami o sobě. Proč to říkám? Protože jedině když budete schopní si užít i čas sami se sebou a být šťastní jenom tak z toho jak žijete, tak teprve potom můžete předávat i štěstí dál do svých vztahů a lidem kolem sebe. Když nemáte štěstí v sobě, tak ho těžko předáte dál. Jedině tak můžete do toho vztahu vkládat další krásný věci. Štěstí, radost a všechny ty krásný věci se ve vztahu nevezmou jenom tak samy od sebe, ale nejdřív je musíte někde získat vy... a teprve potom je můžete předávat dál.
Takže jak se nyní dívám na lásku? Zajímavá otázka. Mohlo by se zdát, že jsem úplně změnil pohled o 180°... ale není to tak úplně pravda. Víte, pořád si myslím, že by vztah měl stát na upřímnosti, porozumění (toleranci) a ochotě udělat pro toho druhého něco. Taky si myslím, že je důležité dělat si navzájem radost, překvapovat se, vymýšlet nové věci,... udělat si čas jenom tak na sebe, na povídání si, na mazlení se. Ať se děje v tom vztahu cokoliv i za jakékoliv situace by jste měli čas od času mít nějakej čas pro sebe.. i kdyby to opravdu byla jenom chvilinka spolu. Ovšem zároveň by jste měli respektovat i toho druhého, pokud chce zrovna dělat něco jiného, má v plánu něco co ho baví atd. Můžete ho v tom podpořit pokud chcete, ale občas mu prostě musíte dát i tu svobodu, aby mohl být chvilinku sám a dělat věci, které ho baví, nebo které potřebuje, aby si zase trošku doplnil pohár spokojenosti... a mohl trochu toho štěstí dát taky i vám. I ve vztahu je potřeba občas odpočívat :) a přeberte si to jak chcete :)
Ještě bych rád nadhodil poslední myšlenku... ta se týká víry :) Opravdu mám pocit, že pokud věříte v něco vyššího.. a můžete si to nazvat bohem, vesmírem, energií atd... tak vám to dodává i hodně síly a energie v těch těžších chvílích toho vztahu. A skoro bych řekl, že občas vás to má i tendence vést dál tou správnou (ano neříkám nejjednodušší, ale správnou) cestou, tak aby ten vztah mohl fungovat dál byli jste oba šťastní. Chce to jenom trochu tréninku s nasloucháním té intuici, která se vás snaží vést :)
Btw v Bibli se píše o lásce.. myslím, že je to část Korinstkým... (část mám i tady na obrázku u článku). A můžu říct, že taková láska opravdu existuje! Je to jenom otázka vaší volby, jestli o tu svoji lásku chcete pečovat, pěstovat ji a postupně ji dostat až do tohoto krásnýho stavu. Za sebe můžu říct, že jsem se pro to rozhodl a bylo to nejlepší rozhodnutí v mým životě.
Tak jenom doufám, že to má hlavu i patu :) ... jak se na vztahy díváte vy? Co je pro vás nejdůležitější?
Žádné komentáře:
Okomentovat