O pohybu - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska navážeme na minulý článek o minimalismu a o tom jak ovlivnil můj život. Tentokrát se budeme bavit o pohybu. Možná by bylo přesnější říct o sportu, ale nebude to jenom o něm.

Opět můžu říct, že to začalo zhruba před rokem kdy jsem začal mít pocit, že se sebou musím něco už udělat. Pořád sme se s kamarádem hecovali jak začneme dělat to a tohle, aby sme shodili ty naše pašíky atd., ale pořád se nic nedělo. Až mi došlo, že si musim vybrat mezi pohybem a pomalým uhníváním doma :) Naštěstí sem si vybral ten pohyb :) Ale bylo to ještě v době kdy jsem byl poznamenanej tím svým přemýšlením - chci mít všechno nejlepší atd. A tak když jsem měl jakoukoliv volnou korunu (někdy i když sem ji neměl), tak jsem si koupil nějakou věc, která mi měla pomoct při běhání - ať už to byly boty, funkční oblečení, MP4,... Byl to dobrý začátek, ale postupem času mi něco začalo říkat, že to není ono a chce to trochu změnu.
A opravdu můžu říct, že méně většinou znamená více. Na internetu sem narazil na hodně lidí, kteří běhali naboso a chválili si to. Až už po stránce pocitů, tak i po té, že jim to pomohlo se zdravím. Delší dobu sem o tom jenom četl, ale když jsem narazil na boty Vibram FiveFingers, tak jsem si řekl, že tohle je to co potřebuju - ta změna. A když jsem si je pak koupil, tak jsem byl naprosto nadšenej. Moje smůla (jestli se tomu dá říkat smůla) byla, že jsem si ty boty koupil zrovna v zimě. Pokud nevíte jak ty boty vypadají - mají 5 prstů, asi 2mm podrážku bez jakéhokoliv tlumení, a nahoře mají jenom tenkou funkční látku a síťovinu. Takže ideální boty do toho počasí, co zrovna venku panovalo :)). Ale nenechal jsem se odradit. A začal jsem to zkoušet .

Běhání v těch Vibramech bylo úplně o něčem jiným než jsem byl do té doby zvyklý - nejenom co se týká stylu běhu (kdy jsem začal v podstatě doopravdy běhat přes špičku nohy), ale i co do pocitů z toho běhu. Najednou člověk musel dávat pozor na každý větší kamen, každou překážku a musel být daleko víc přítomný. Nešlo prostě běžet a být myšlenkama někde jinde. Člověk musel být tady a teď. Navíc ta úžasná lehkost s jakou člověk najednou běžel. Oproti klasickým botám jsem začal běhat zhruba o minutu na kilometr rychleji a to při stejné zátěži pro tělo (aspoň já jsem to tak cítil).

Postupně jsem začal dávat pryč další věci - začalo to MP3jkou. Poslouchání hudby vás sice může vyburcovat k trochu vyššímu výkonu, ale zároveň vám brání soustředit se na tu danou chvíli, kde jste, co děláte a jak to děláte. Navíc si neužijete ani okolní krajinu, ve které se pohybujete a to je podle mě veliká škoda. I když se vám může zdát že třeba hluk aut z dálnice kolem které běžíte není nic extra, tak v kombinaci s tím vším co se děje kolem vás, najednou začne být něčím naprosto odlišným. Vyzkoušejte to a uvidíte. Ideálně si jděte zaběhnout někam do přírody :)

Po MP3jce šlo pryč další vybavení:) nakonec jsem zjistil, že čím míň věcí mám na sobě tím, líp se mi běhá a teď mám na mysli i boty. Nejlíp se mi běhá bez trička a bez bot jenom v kraťasech. Člověk pak vnímá to okolí každým kouskej svýho těla. A vzdání se bot úplně bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jaké jsem kdy udělal. Když to vezmete kolem a kolem, tak vám každý výrobce bude tvrdit, že boty jsou nutnost a bez bot to nejde - něvěřte mu a raději si to vyzkoušejte. Bez bot se musíte ještě více soustředit na to jak a po čem běžíte. Jsem ještě o hooodně víc v dané chvíli. S každým uběhnutým metrem máte úžasný pocity, jakobyste najednou objevili stracené spojení s přírodou a takovou .... jednotu, klid a mír v sobě. Běžet naboso se dá opravdu všude ať už je to tráva, asflat (který klidně doporučuju) a nebo i kamenitá polní cesta. Vždycky to jde. Navíc vás to naučí úžasnou věc, na kterou jsme už skoro všichni zapomněli - našlapovat jemně. A jako bonus pokud trpíte jakoukoliv poruchou chodidla, tak vám ji to za čas opraví. Nejsem sice ortoped, ale myslím si, že to je tím, že v botě ty svaly, které by normální zajišťovaly to správné držení nohy nemusí pracovat, tak postupně ochabnou, kdežto naboso je opět posílíte.

Poslední věc, kde minimalismus ovlivnil můj trénink je posilovna - nebo spíš bych řekl její absence. V posilovně sem svýho času trávil docela dost času. Zvedání železa, atd. bylo skoro na denním pořádku. Ale když si vezmete, kolik se takhle stává úrazů - neodhadnete váhu, natáhnete si svaly, namůžete svaly, nedejbože něco horšího. Navíc za to ještě platíte. Přitom všechny svaly můžete v klidu posilovat doma a nebo v přírodě a to úplně zadarmo. S vahou vlastního těla. Navíc (nic proti kulturistům) se vám nestane, že by se z vás potom stala nemotorná a neohrabaná korba. Ale spíš z vás bude ohebnej a pružnej atlet, kterej ale bude mít dostatek síly na to aby v pohodě pracoval se svým tělem. Pokud vás tohle zaujalo, tak na netu je i spousty stránek, kde máte přímo popsané které cviky s vlastním tělem můžete dělat pro cvičení té dané svalové partie.

Tímto bych to dneska už asi ukončil. Za ten rok jsem se v tréninku hodně posunul od té moderní formy cvičení spíš k té přírodní, na kterou bylo naše tělo původně postaveno a myslím si, že mi za to moje tělo děkuje tím, že jse schopné podávat takové výkony jaké podává.