neděle 12. června 2011

O víře - aneb co mi přinesl minimalismus

Dneska možná budu znít trochu divně pro většinu z vás. Ale to je mi tak trochu jedno. Od té doby co mi přestalo záležet na tom mít všechno nejlepší a celkově na tom mít všechno jenom pro sebe, tak se stala hodně zajímavá věc. Najednou jakoby všechno co dělám začínalo mít nějakej skrytej smysl. Ale asi bych to měl vzít od začátku.

Jak už jsme popisoval několikrát ... začínal jsem v hrozné situaci - dluhy, bez pohybu, bez lidí kolem sebe (jasně, že tu byli lidi kolem mě,.. ale ne takoví jaký bych úplně chtěl). Jak jsem se postupně začal měnit, tak jakoby se mi naopak všechno začalo dařit. Jakoby se ve mě ukázal nějakej průvodce a ten mi říkal co mám a co nemám dělat. Vždycky věděl co je pro mě nejlepší a i co ne. Posílal mi do cesty všechny možný události, lidi a věci, tak abych mohl jít dál cestou, po které mě vedl. A všechno.. jak bych to řekl... Prostě plynulo hladce a samo.
Na druhé straně když jsem se pokusil udělat něco po svým. Tak to nešlo, člověk o to musel bojovat, snažit se víc než u čehokoliv jinýho. A nakonec sem stejně zjistil, že to tudy nikam nevede.

Víte, tak nějak to teďka pozoruju snad u všeho. Jakoby nademnou byla nějaká ochraná ruka, která nedopustí, aby se mi stalo něco špatnýho. Jako příklad bych viděl to, když sem začal chodit a běhat úplně naboso... už jsem takhle naběhal a nachodil asi 200km.. to je jako cesta z Brna do Prahy.. a chodil jsem po asfaltu, trávou, blátem, lesem, ať tam byl jakejkoliv bordel, tak jsem si nikdy s nohama nic neudělal. Něco mě vždycky vedlo takovou cestou, která byla úplně bezpečná. A několikrát se mi stalo, že při běhu jsem to měl namířeno přímo na střep, ale nějakej hlas ve mě mi řekl abych se podíval pod nohy a tak sem se tomu střepu vyhnul.
Podobné věci se mi ale dějí i v jiných oblastech... ve vztazích je to skoro stejné. Teďka jsem chtěl být s jednou slečnou, ale ona nechtěla. Já se snažil a pak už jsem měl i pocit, že jdu proti něčemu silnějšímu, než jsem já... A díky jiné slečně, která mi byla opět poslaná do cesty jsem si to uvědomil, že tohle není ta ženská, se kterou bych měl být. Teď když to vidím zpětně, tak vidím, že by mě to ani nikam neposunulo a nebylo by to ono. Ale s tou druhou slečnou se začaly dít hodně divný věci - někdo by řekl, že to je haluz. Já říkám, že to tak prostě má být.. Dojde mi SMSka, já aniž bych se na ten mobil podíval, tak vím, že je od té slečny. Nebo mi do hlavy přijde myšlenka, že se potkáme někde... a během chvíle (i když sme se vůbec nedomlouvali a ona ani netušila, že tam pojede) sme se tam potkali,... Občas stačí jenom chvilku myslet na to že bych byl rád, kdyby se ozvala a najednou zabliká ICQ... a funguje to v podstatě v 95% případů... už docela dlouho... takže bych to opravdu nenazval haluzí... Spíš nějakým znamením :))

Trošku to shrnu.. :) Nemám rád, když by mě někdo označoval za křesťana nebo tak... Každej tomu může říkat podle sebe - Bůh, Vyšší síla, Tao,... záleží jenom na vás, čemu věříte vy. Ale v momentě kdy si připustíte, že existuje něco většího než jste vy sami, že s vámi má nějaké velkolepé plány a vždycky pro vás chce jenom to nejlepší a necháte se tím výst... Tak najednou objevíte kouzlo života, všechno se vám bude dařit, všechno půjde pěkně od ruky a vy budete šťastní.

Žádné komentáře:

Okomentovat