Je to něco tak zásadního, píše se o tom v každé knížce o úspěchu, motivaci atd. že o tom snad skoro nikdo nikdy nepochyboval. Dávat si cíle je základním kamenem úspěchu. Já se však ptám - je to doopravdy tak?
V přírodě se vše děje s nulovým úsilím, a i tak je vše dokončeno. Lao Tzu
V poslední době nad tímhle hodně uvažuju a když ještě čtu v knížce Focus, že je dobré nechat své cíle a závazky odejít pryč a žít bez nich, tak bych to rád rozebral.
Pokud mám cíl, tak je to většinou něco co nemám, chci to (někdy chvilkově, někdy delší dobu). A snažím se o to, dřu pro to s myšlenkou, že až tohle dostanu, tak budu šťastný. Často mě to nutí dělat i spousty věcí, které bych jinak neudělal protože je třeba nemám rád atd.
Já bych se rád zeptal proč za tím vaším cílem jdete? A nechci slyšet odpověď protože chci tu věc, chci být tím a tím… chci slyšet jestli za ním jdete protože to co děláte opravdu milujete a dělá vás to šťastnými?
Ne nadarmo se říká, dělej to co tě baví. A proč? Protože v momentě kdy děláte něco co milujete, co vás baví, tak jste jakoby v jiném stavu, čas vám utíká ani nevíte jak rychle, všechno se vám zdá lepší, a vy jste šťastní. A to už teď a ne až někdy v budoucnu něčeho dosáhnete!
Naopak když jdete za svým cílem jenom protože ho chcete a neděláte to co milujete, tak musíte často vynaložit obrovské úsilí, hodně se přemáhat a pravděpodobně z toho často nemáte až tak dobré pocity, protože pořád vidíte kolik je toho ještě potřeba udělat než budete tam kde být chcete. V momentě kdy toho dosáhnete, tak jste chvíli v pohodě a co měsíc potom? Už se díváte po jiné věci a zase nejste šťastní protože ji nemáte…
V momentě kdy se odprostíte od cílů a budete dělat věci tak, aby vás maximálně bavily a vy jste tu činnost milovali, tak najednou zjistíte, že ty cíle ani nepotřebujete! Děláte prostě to co milujete a děláte to rádi a pořád líp a líp, takže se ke kýženým výsledkům dostáváte stejně, ne-li ještě rychleji. A co je hlavní? Budete šťastní už během celé cesty a ne až dojdete tam kam chcete. Viděli jste někdy člověka, který třeba miluje běhání (nebo cokoliv jiného) aby se honil za tím, že chce zaběhnout 100m za nějaký určitý čas? Pokud běhá protože miluje běhání tak nejspíš ne. Má pouze nějakou hrubou představu o tom jak by to chtěl zaběhnout, ale potom běží a užívá si běhu a postupně běhá lepší a lepší časy ne protože by se hnal za svým cílem, ale protože miluje ten pohyb a dělá si ten zážitek intenzivnější.
Tímhle nechci říct, abyste hned pustili ze své hlavy všechny cíle, které máte. Je samozřejmě dobré zhruba vědět kam se chci dostat a jaký život chci žít. Ale říkám, že to jak se do tohoto stádia dostanu by mělo hlavně ovlivnit to co miluju a dělám rád a ne nějaké cíle za kterými se musím honit.
Berte tento článek jako úvahu a zamyšlení :) třeba dojdete ke stejnému názoru, třeba ne. Budu jedině rád, když se o svůj názor podělíte s ostatními v komentářích.
Žádné komentáře:
Okomentovat